Byla jsem zraněná a bylo mi bídně.
Poprvé v životě jsem pociťovala, jak moc potřebuju výhradně ženskou energii.
Pro sebe.
Hodně mých klientů a blízkých jí ze mě cítilo. Byla jsem tím hodně zaskočená. Jak to, že oni tu ŽENU ve mně vnímají a přitom já se tak vůbec necítím? Nevěděla jsem, co s tím.
Po půl roce mi přišlo do života Mohendžodáro….

Tématem mé práce je zamyšlení nad tím zda-li psychoterapie nebo jiné učení je pro člověka důležité a má nějaký smysl. O pojmu psychoterapie již bylo napsáno mnoho a v tomto oboru je těžké již něco vymýšlet, ale každý z nás si pod tímto pojmem představuje něco jiného. Ve zkratce by se dalo napsat, že se jedná o pomoc jinému nebo jisté skupině se stejným zaměřením jejího problému. Musíme si ovšem položit otázku zda-li je důležité pomáhat ostatním, když nedovedeme pomoci ani sobě a zároveň i otázku, jak jim pomoci, když si nedokážeme pomoci sami.

Mojí duši zaplavil pocit absolutního souznění a obrovitánské lásky ke všemu co jsem schopna vnímat. Uvědomuji si jak jsou všechny tyto prožité věci důležité a mají všechny stejnou hloubku. O žádném z těchto pohledů, pocitů, prožitků nemohu říci, že by více či méně ovlivnil můj postoj k životu a k sobě samé..........Jedno s druhým je ve vzájemném vztahu, vše se sebou souvisí a nic se neděje náhodně. To už nám říkali naši dědečkové a dnes mohu s pochopením říci " JE TO TAK ". Děkuji za tu zkušenost

" … ale jestliže lidé vědí o božské jednotě a chápou,
že svět není náhodná událost, ale naopak se vyvíjí
podle plánu, nemají se čeho bát.
Člověk má buď víru, nebo strach,
ale nemůže mít obojí …"

(náčelník Majestátná Černá labuť, Poselství od protinožců)

" Mohenžodáro je staré město kolem řeky Indu. Víš, že to město bylo mnohokrát pobořeno záplavami a znovu bylo postaveno do své původní podoby? Byla to tradice. Hodnotné věci se udržovaly ve své původní podobě. Co nemělo smysl, odnesla voda, co mělo smysl, bylo znovu postaveno." V srpnu loňského roku jsem se poprvé setkala s cvičením Mohežodáro a přestože jsem ve svých pocitech byla jako zmíněné staré indické město po zničující povodni, kdy nezůstal kámen na kameni, po necelém roce "stavění" za pomoci všech lažáneckých lektorů, začínám cítit nově postavené základy, které už unesly nové zátěže a zkoušky. Vnímám energii a sílu, kterou mám ve své podstatě a vím, kde a jak ji hledat a nalézat. S obrovským obdivem a pokorou si uvědomuji dar, který jsem dostala a cítím v sobě chuť se o něj podělit. Je mnoho žen, které jsou svým životem unavené, možná bojují s vyhořením, ztrátou energie, možná rezignovaly na svoji ženskost. Vím, že i v mém okolí je mnoho takových žen a že mám všechny předpoklady materiální a technické k tomu předávat poznání Mohenžodára dál. Zdá se to tak snadné, umožnit dalším ženám nalézt opět radost a chuť do života.

Nedělala bych to, kdybych nebyla připravená a vůbec o tom nepřemýšlím. Jsem tady, na místě, kde je nahota tolerovaná, ačkoli se na ni někteří dívají skrz prsty. Ale já si ji užívám, hýčkám své tělo šťastná ve své přirozenosti jako malá holčička a zároveň pozoruji těla ostatních, nádherná díla přírody. A pak to přijde. Malý pohlavek. Nepřijetí. Nesouhlas. Společenský odsudek. Něco ve mně cítí náhlý stud, který ale velmi rychle střídá lítost. Lítost nad nepochopením, snad nad sebou sama - že nejsem přijímána. Ale potom se v mém nitru otevírá úplně nový prostor, nová dimenze sebepřijetí a hrdosti. Myslete si, co chcete. Tohle jsem já. Žena. A toto je moje tělo.

Nikdo z nás jistě nezapoměl na jedny z hlavních průvodců diktátů z českého jazyka, z dob školních lavic. Zde si však dovolím češtinu nechat malinko stranou a pojmout je ze zcela odlišného pohledu. A to z pohledu čistě ženského, půvabného a přitažlivého.

Najednou to přišlo. Moje chování se začalo měnit.
V momentu, kdy jsem pro svoje chování začala hledat pojmenování jsem v mysli objevila slovo vášeň a postupně jsem pro toto slovo začala vymýšlet a hledat okamžiky, místa, chvění na těle, pocit přitahování a nezdolatelnou touhu, která bývala vášní naplněna.

První příčina neplodnosti spočívá v tom, že se dnešní ženy vědomě rozhodují mít děti v pozdějším věku. Antikoncepce umožňuje odložit těhotenství. Antikoncepce také odděluje sexualitu od reprodukce.
Dříve sexualita znamenala v podstatě brzké oplodnění, ženy začínaly se sexualitou v přirozeném věku od patnácti do dvaadvaceti let, tedy v období své největší plodivé síly. A také samozřejmě dříve či později otěhotněly. V podstatě neexistovaly žádné účinné antikoncepční přípravky, které by ženu chránily před otěhotněním například deset až patnáct let, jak je to rozšířeno nyní.
To je veliký posun podstatě ve velmi krátké době.
Dnes nejsou děti pro všechny ženy něco samozřejmého.

Co jsou to kvasinková a onemocnění.
Jak je léčit a jak jim předcházet?
Jste unavení a oslabení a nevíte proč?
U mužů jsou příznaky skryté a nebezpečné
U žen výtoky, svědění, bolesti v podbřišku.
Proč tisíce gynekologů denně škodí ženám, když jim na chronickou kvasinku předepisují stále neplatné léky? Odpověd je : nedostatek informací