Cítím mysterium noci. Noci chladivé, mrazivé, temné, stříbrné, v noci měsíční. Chci v té noci zůstat a už se nevracet domů. Noc mě opíjí, noc mě mámí, noc mě vzrušuje. Jsem jediná bytost v prostoru, jediná bytost v noci, jediná bytost v široširé mrazivé pláni, jediná bytost ve vesmíru a je mně neskonale nádherně.

... jako ten blázen si teď a tedy opravdu připadám. Cítím jak mi tluče srdce, srdce naplněné Reiki láskou...

Pocit podpory a sounáležitosti, pocit ochrany, které se mi nedostalo od vlastních rodičů, cítím v této "rodině".

Muži v naší skupině mi moji zlobu opláceli láskou a pochopením. Dostala jsem tím velkou podporu k tomu, abych sebe sama mohla milovat...

Čím víc jsem se snažil, tím víc to nešlo, až mě to vzápětí totálně rozsypalo. Svalil jsem se na zem a brečel jak malé děcko.

Každý z nás v životě zažil pocit strachu. Každý z nás byl touto emocí zasažen a musel se s ní vyrovnat. Někdy se nám povedlo jí úspěšně čelit, jindy jsme jí podlehli. Je to tedy asi normální součást běžného života pociťovat obavy, strach a úzkost.

...HRAVOSŤ, totálna odovzdanosť, nahota, objatia a výkriky...

Teď tento den při této hře pociťuji, jak je opravdu pro mne důležitá svoboda. Měla jsem z toho velký strach...

Dnes po cvičení na stimulaci mozku jsem shodila ze sebe životní krunýř falešného studu, obav ze mně samotné.

Co se to tam vlastně dělo...a jak se mi to zase líbilo...