Rozhovor s Jirkou

Rozhovor s Jirkou

Jirka: Mystická zkušenost je pro většinu z nás asi něco takového jako chodit po vodě, uzdravovat na smrt nemocné a jiné nadpřirozené skutky a stavy. Je to vžitý názor na to, jak ta pravá mystika má vypadat. Co ty na to? Budou tví studenti po Mystické škole Reiki chodit po vodě?
I: Tuším, že chození po vodě máme jako třetí téma. Pokud chtějí získat nejvyšší posvěcení a
Jantarový diplom, musí umět chodit po vodě. Je to základ.
J: Myslíš ten Jantarový diplom vykládaný drahokamy z celého světa, co už mi léta slibuješ? A pak se konečně stanu pravým Reiki mystikem? Už se těším.
Kolik myslíš, že zažíváme denně mystických zážitků, aniž bychom si to někdy uvědomili?
I: Myslím ten Jantarový bez drahokamů. Ty už někdo zcizil a to byl panečku mystický zážitek, když jsme to zjistili.
J. Tak to je docela průser. Hlavně, ať se nikdo nedozví o tom, že všechna naše kouzla a čáry někdo šlohnul.
I: Já jsem v pohodě, mně všechno šlohli, ještě než jsem s Reiki začínal.
J: Cože? Tak ty celou tu dobu tady „vaříš z vody“? A my hlupáci ti to věříme.
I: Vařím. Gratuluji, jsi poslední, kdo se o tom dozvěděl. Taky proto patříš k těm nejmilejším žákům. Tebe si už léta hýčkám.
J: No, nechme mé IQ na pokoji a vraťme se k mystice. Jak to teda je? Co je tou největší vesmírnou pravdou? No tak mluv!
I: Jeden mistr, tuším, že Já, ji formuloval. Je to žít, dokud ještě žijeme, užívat si života, dokud je čeho si užívat a ptát se na hovadiny, dokud je na co se ptát.
J: Žij dokud žiješ, co je to za blbost. Copak to jde i jinak? Když žiju, tak žiju, ne?
I: Jeden můj významný žák, tuším, že Ty, onu významnou pravdu sdělil slovy: „Když žiju, tak žiju“. Když uvážím, že jsi můj dlouhodobý a věrný žák, musím chtě nechtě říci, že jsi geniální. Doufám, že skutečnost, že ses učil u mě, je tímto dostatečně průkazná.
Opravdu si myslíš, že lidé žijí?
J: Po pár letech práce s Tebou už si nemyslím vůbec nic. Doufám. Ale na otázku ti odpovím. Vzpomínám si na to, jak jsem „žil“ já, než jsem poznal meditace a přírodní léčbu. Byl to pocit marnosti a přežívání, výstižně pojmenované příslovím: Mládí v prdeli a do důchodu daleko. Prostě nuda, nuda, šeď, šeď.
I: Žít pro mě znamená překročit koloběh starostí o existenci, o své zdraví, o to, co bude nebo nebude. Žít znamená dát svému životu větší smysl. Žít jej odvážně. Být svědkem něčeho
zajímavého, mít možnost se nadechnout a žasnout. Zažívat něco nadpozemského a přitom všem být zakotven v realitě.
J: Tedy být vědomím v přítomnosti, že? Jedině tady a teď se dá toto vše uskutečnit.
Co kdybychom si teď role na chvíli vyměnili a ty ses zeptal něco mě?
I: Co kdyby. Kdy ti tvůj život dával smysl? Kdy tě nejvíce uspokojoval? Kdy jsi zažíval extázi? Bylo to závislé na nějakých konkrétních událostech?
J: Můj život mi začal dávat smysl až v období, kdy jsem začal něco konečně aktivně dělat na svém rozvoji. Dlouho jsem cítil, že něco musí být jinak, ale nevěděl jsem co. Hledal jsem v knihách mudrců, ve cvičení bojových sportů, v kurzech různých léčitelských metod… Našel jsem v sobě nakonec odvahu a stanovil si cíl stát se Reiki mistrem. Na několika kurzech Reiki jsem se setkal s různými přístupy k výuce. Nakonec jsem našel to, co se mi líbilo a začalo to do sebe zapadat. Cítím velké uspokojení nad tím, že se mohu setkávat s lidmi a sdílet s nimi společnou vizi svobody, zdraví a lásky. Zní to trošku jako klišé, ale já to tak vnímám. Extází je pro mne pocit při zasvěcování do Reiki.
Být přítomen něčemu nad běžnou lidskou zkušenost. Být toho součástí mne naplňuje hlubokou úctou, pokorou a vděkem.
Cítím, že pocit naplnění a extáze není závislý na nějakých konkrétních podmínkách, ale
na stavu mysli. Na tom, jak se dívám na svět a jak ho prožívám.

Kvalita života

I: Během našeho sdílení se ve mně objevuje to, co by mohlo jako podstatné a důležité být k životu sděleno. Jestli chceš, tak to mohu učinit.
J: Konečně mystika! Sem s tím!
I: Jsem hluboce přesvědčen, že kvalita života bude mnohonásobně větší, jestliže člověk dokáže žít bez toho, aby měl za zadkem smrt jako hnací motor. Člověk bude naplno žít i s vědomím, že nezáleží na čase. Možná to je i návod na nesmrtelnost. Smrti je třeba, aby sbírala ty, kteří již nechtějí žít, kteří již ztratili důvod žít, kteří si života neváží. Možná, že fenomén smrti je zde tady proto, že by lidé jinak usnuli. Teprve stav, kdy překročíme život i smrt, kdy v jistém slova smyslu nebudeme ani žít a ani nebudeme mrtví, je jádro nesmrtelnosti. Jinak řečeno, polarita života a smrti se transformuje, když ji nebudeme jako polaritu vnímat, když mezi smrtí a životem nebude rozdílu. Jsem rovněž přesvědčen, že meditace a Reiki a všechny ty transformační techniky k tomuto stavu vedou, a že tento stav je ona konečná mystická zkušenost. Tato zkušenost bude mít zároveň sílu vyhnat veškeré naše utrpení a bolesti.

Mýdlová bublina

J: Jak říkají zenoví buddhisté: Život je jen mýdlová bublina, když je, radujme se z její barevnosti a krásy, a když praskne, není důvod plakat. Kdo by plakal kvůli bublině, že?
I: Mystická zkušenost je ta právě praskající bublina, kdy ona chvíle je nekonečně dlouhá, lépe řečeno, kdy ona chvíle se již stala, již se děje a již se bude dít a mezi těmi časy není žádného rozdílu.