Rozhovor s Honzou - druhé pokračování

H: Dle mého názoru je zcela zásadní, abychom nespojovali do jednoho pojmu náboženství a církev. V mé mysli je zcela zřetelný obsahový rozdíl obřadu „sňatku“ jako rituálu náboženského a sňatku jako obřadu církevního. Náboženství vnímám jako výraz víry v boha, který je mimo nás. Církve jsou instituce, které si více či méně usurpují právo utvářet pravidla pro vyznání víry v jimi konkretizovaného boha. Z toho i odvozuji naprostý souhlas s tím, že církevní sňatky mají stejný charakter jako sňatky s požehnáním státních úředníků. Náboženské rituály mají vazbu nikoliv na instituci, ale na formu víry. Čili se domnívám, že původní náboženské rituály bez ohledu na „druh“ boha, ve kterého věřili ti dva, kterých se svatba týkala, měli spíše duchovní než instituční obsah. Je, dle Tvého názoru, možné, aby lidé věřící v boha sídlícího mimo nás a tedy i v to, že potřebují ke svému sňatku „posvěcení“ od takového boha, mohli být tím hlavním účastníkem své vlastní svatby?

I: Výraz „náboženství“ skutečně ve své nejzákladnější podobě pojmenovává vztah člověka k transcendentální skutečnosti a od toho člověk odvozuje svůj způsob života. V takovém úzkém významu tohoto slova mě náboženství a duchovnost zcela splývají. V širokém slova významu chápu náboženství již jako realizovanou formu prostřednictvím určité instituce.
A teď se dostáváme k jádru věci. A tím jádrem je to, jestli je instituce schopna jednat a konat v zájmu individuálního člověka, jestli svého postavení nezneužije. Tady vidím skutečně obdobu mezi státním a náboženským (církevním) sňatkem. Je to instituce jako instituce.
Já se domnívám, že instituce takové zneužití dělaly a dělají. U státu je takové zneužití docela zřetelné a průhledné, u církve je více rafinované. A teď ke tvé otázce. Podle mě lidé věřící v boha, který je mimo ně a kterého potřebují k posvěcení svého sňatku, jsou de facto ideologicky zneužíváni.
Ať už si to církev uvědomuje nebo ne, jedná se vlastně o dlouhodobé a mnoholeté ohlupování těchto lidí. Protože, odkud se vzala ona víra? Kdo ji vytvořil a kdo ji přijal? Chápu, že mnozí lidé třeba nedospěli k náboženskému uvědomění, ale právě proto je tady ona instituce, která v zájmu vědomí lidstva má pomáhat. Z mé reakce vyplývá, že lidé mohou být hlavními účastníky takové svatby, pouze pokud nebudou brát příliš vážně ritus, který popírá člověka ve jménu nějakého boha.

H: Z toho, co jsi řekl se tedy dá odvodit, že každý vnější zásah do svatby čili aktu, který uvozuje společné soužití partnerů, je nepřirozený a v podstatě tomuto soužití vnucuje pravidla, které vytvořil někdo jiný než si stanovili oni sami, a to bez ohledu, zda se jedná o stát, církev nebo náboženské společenství?

I: Člověk nemůže znát všechno. Jestliže věnuje své úsilí své práci, jestliže chce být odborníkem, expertem ve své profesi, tak se může a musí odevzdat odborníkům náboženské „profese“, která mu pomůže, jestli o to požádá. Zdůrazňuji, jestli o to požádá. Takže má odpověď stejně nakonec vede k tomu, že totální zrušení instituce nikam nevede. Pokud tu nebude instituce, musí tu být nějaká jiná zorganizovaná skupina odborníků. V tom problém nevidím. Nazveme si onu zorganizovanou skupinu třeba institucí nebo organismem. Teď položím otázku já. Z hlediska Reiki, co je hlavním předmětem Reiki, co je hlavní náplní Reiki?

H: Má odpověď se odvíjí od toho, že výrazem Reiki jsem během let, co s Reiki v Lažánkách i na „Domečku“ pracuji, pojmenoval něco absolutního. Reiki vnímám jako energii universálního dobra, kterým jsme vnitřně naplněni, i které je všude kolem nás. Působením transformačního procesu, který u mne probíhá, pořád si stále víc a víc uvědomuji, že Reiki na nás nepůsobí jako něco cizorodého, ale naopak povzbuzujícího naše skryté vlastnosti, harmonizuje náš vnitřní život a tím nám vlastně napomáhá žít v reálném světě současnosti bez sebedestrukce. Čili vrátíme-li se k tématu svatby, odpověď na Tvoji otázku zní: hlavní náplní Reiki při úvodním „obřadu“ zahajujícím společný život muže a ženy je spojení těchto dvou lidí v jedné láskyplné energii, která nedovolí, aby vnější působení jakékoliv instituce jejich vztah narušilo akty, které musí nutně přetrpět, tudíž Reiki zabrání, aby měly rušivý vliv na harmonické soužití manželů.

I: Nerozumíš otázce. Co je hlavní náplní Reiki?

H: Opravdu nerozumím otázce, protože Reiki je pro mne, jak už jsem říkal, absolutní nebo-li universální energie. Má-li být něco universální, nemůže to mít podle mne samo o sobě žádnou náplň. Náplň tomu dáváme teprve my sami, svým chováním, svým působením, když se Reiki naplníme – tudíž tím, jak s Reiki a v Reiki žijeme.

I: Náplní Reiki jsi Ty!
I: Náplní Reiki jsi Ty, pokud Ty Reiki děláš, nebo já, pokud Reiki dělám, prostě ta osoba, která Reiki dělá. A teď zpátky ke svatbám. Instituce je použitelná, pokud jejím předmětem zájmu je člověk a ne náboženství samo. Náboženství má být pomůcka pro člověka, člověk nemá být pomůckou pro náboženství. Náboženství je tu pro člověka. To v tom smyslu, že použitím náboženství člověk směřuje k většímu vědomí a cítění. Tedy ta instituce, která zajistí svatbu pro člověka a ne člověka pro svatbu je ta pravá.

H: Dík!