Afrika západu, Magreb

Usínám na střeše hotelu v Marrakéši. Nocí zní dunivé zvuky bubnů z náměstí. Je všední africký večer, měsíc na obloze je africký, to znamená, že je obrácen břichem dolů. Tedy opačně, než jsme my Evropané zvyklí. Máme za sebou několikatýdenní přechod Atlasu; naše oblečení a pleť se mnoho nepodobá Berberům, původním obyvatelům pohoří.
Vlahá noc a rytmy bubnů, dunivý zpěv a únava z cest mne ukolébávají do
příjemného vlahého snění. Rytmus, jakým toto město žije, se nedá nepřirovnat
k hodinám primitivní exprese na Univerzitě Rene Descartes v Paříži. Zde ale
propuká spontánně; každou noc plní náměstí Semal De Fna tmavými muži, a ti
dlouho do noci naslouchají a tančí rytmy přírody. Léčivý tanec, tanec ve skupině se ostře vymezuje proti přemrštěnému individualismu dnešní doby.
Radost se rodí z pospolitosti. Těžko se dá vylíčit atmosféra pospolitosti, která vládne místním tržištěm, živoucnost, která se v noci mění v tanec bubnu. Není ale vše dokonalé, po setmění zde nenajdete arabskou ženu, tržiště je otevřeno pouze mužům.

Klid hor a nyní ruch africké noci mne ponoukají k tomu, podělit se s vámi s taji primitivní exprese, vniknout do toho taje - co a jak působí na lidskou duši, zda je věčná otázka všude stejná nebo se liší kontinenty a časem. Včerejší noční zážitek mírného transu, který dává zapomenout na únavu, mne inspiroval připodobnit noční pulzující život v Marrakéši k terapii primitivní exprese, kterou lze zažít v Evropě, v západní civilizaci dnešního dne.

Primitivní exprese je technika inspirovaná primitivními tanci doprovázenými
rytmy bubnu. Přejímá důležité atributy původních kmenových tanců objevujících se ve všech kulturách: významnou účast skupiny, kontakt se zemí, rytmickou přesnost, opakování pohybu, hlasový doprovod.

Nejde ale o to kopírovat nějaký kmenový tanec v jeho nezměněné podobě.

Nechceme jednoduše reprodukovat prastaré nebo exotické techniky, aniž bychom chápali jejich smysl vyplývající z kontextu. Takto přenesené techniky by ve své čisté podobě dnešnímu člověku nevyhovovaly, ani by k němu nepromlouvaly.
Je nutné je nejprve znovu prohlédnout ve světle nových poznatků, přeložit je
do moderní řeči a přizpůsobit je citlivosti naší kultury. Hlavní problém tkví v tom, že tradiční formy léčivých tanců tvoří součást náboženských systémů, které jsou naší západní civilizaci velmi vzdálené.
To co je důležité, to co je důležité pochopit a procítit je symbol, symbolika výrazu a tance.

Rozdíl spočívá v tom, že šamanská symbolizace je nabízena zvenčí, šaman např. vypráví mýtický příběh, ve kterém můžeme objevit své vlastní životní téma.

To co je důležité pochopit, to co je důležité procítit, jsou jednotlivé prvky původních technik, které působí terapeuticky. Není na účastníkovi toto vše procítit myslí a rozumem, neboť pouhé porozumění a intelektuální pochopení nepřináší užitek. Je však dobré mít i do zážitku druhý, rozumový vhled, který dává ono Aha. To, co v Lažánkách nabízíme, je přímo onen zážitek, který je v rukou zkušeného terapeuta léčivý a životodárný.

Hlavním potenciálem primitivní exprese jsou:
1. skupina
2. rytmus
3. vztah k zemi
4. jednoduchost pohybu
5. opakování
6. taneční variace
7. zikhry
8. párovost
9. zážitek transu
10. hra s transgresí
11. umění
12. rituál

1. Skupina
Tanec v primitivní společnosti neměl nikdy funkci dnešního tance. Všichni byli jeho aktivními účastníky, všichni cítili svou příslušnost ke komunitě, k celku.
Primitivní exprese není pravou skupinovou terapií, protože ve svém prvním plánu nepočítá se skupinovou dynamikou a jejím vývojem. Je to spíše terapie kolektivní, která využívá mezilidských interakcí. Již samo členství ve skupině však působí léčebně, zvláště u izolovaných, depresivních lidí.
Společně prováděná energetizující taneční aktivita zvyšuje skupinovou sounáležitost a spolu s přijímajícím a povzbuzujícím vystupováním terapeuta
tvoří základ atmosféry bezpečí. Podílení se na skupinovém tanci, mimoslovní
kontakt s ostatními a také neverbální přijetí ostatními, je samo o sobě posilující emoční zkušenost.

2. Rytmus
Rytmus je neoddělitelná vlastnost přírodních jevů, biologických pochodů a
tělesných úkonů lidského organismu. Vždyť jde o rytmické střídáni dne a noci, přílivu a odlivu, ročních období, hodin, minut a sekund, biologických rytmů spjatých s tlukotem srdce, pulsací v tepnách, dýcháním, bděním a spánkem.
Vnímání rytmu je tělesné. Pohyby těla mohou být vnější (vyťukávání rytmu prsty, poklepávání nohou, pohyby končetin, trupu, hlavy) nebo vnitřní (svalové stahy hrudního koše, pohyby hrtanu, změny v rychlosti dýchání aj.).
Zvuk bubnu je blízký srdečnímu tlukotu, aktivuje životní sílu a energii, nabízí clověku zvukovou lázeň blízkou zážitku plodu vnímajícího tlukot maminčina srdce, dítě má již tento rymus vtisknut v paměti dříve než se narodí; asi 72 úderů za minutu.

3. Vztah k zemi
Důležité je přebrat rytmus svýma nohama, energicky přešlapovat z nohy na
nohu a tepat při tom zem. Máme cítit, že jsme spjati se zemí, že je pevná pod nohama, že se o ni můžeme opřít a získat její podporu.

4. Jednoduchost pohybu
5. Opakování
Primitivní tanečníci svá gesta neúnavně opakují. Jednají podobně jako dítě,
které objevuje vnitřní strukturu věty nebo pohybu tím, že je donekonečna
opakuje. Opakování jednoduchých pohybů indukuje rovněž změněný stav vědomí, trans. Tanečník jako kdyby se nechal nést vlnami rytmu a splýval s nimi.
Gesta postupně nabývají na výrazu, lehkosti, stanou se výmluvnějšími a uměleckými. Mírný trans navíc odbourává únavu a zvyšuje zaujetí pro činnost.

6. Taneční variace
Terapeut vystupuje v roli matky, která dítěti nabízí možné cesty, nebo v roli
šamana, který rovněž nabízí symbolické modely, jež mohou v nitru příjemce rezonovat s jeho vlastními obsahy.
Tanečník si nemusí vymýšlet, co bude dělat, může se plně odevzdat výzvám
přicházejícím zvenčí. Odpočine si tak sám od sebe a uvolní se. Zmíněná taneční terapie ostře vystupuje proti přemrštěnému individualismu dnešní doby. Ukazuje, že radost se rodí z pospolitosti. Primitivní exprese není davové šílenství bez pravidel, naopak. Nehraje se na divocha, ale hledá věčná lidská témata zakódovaná do pohybů vycházejících ze všech kultur světa.
Nabízená gesta jsou archetypy, které umožňují vzbudit a vyjádřit všechny univerzální lidské city: lásku, nenávist, hrdost atd... Každý je přijímá na pozadí své osobní historie, která jim dává jedinečnost.

7. Hlasový doprovod, zikhry
Hlasový doprovod je účinná, velmi přirozená činnost. Hlas tanec doplňuje a činí z něj extatický zážitek jak pro tanečníka, tak pro diváka. Podtrhuje pohyb, zdůrazňuje ho a spolu s ním má velkou abreakční sílu. Tvoří samostatnou kapitolu aktivní muzikoterapie.

8. Párovost, jin jang
Primitivní umění se vyznačuje párovostí. Začíná střidavým podupáváním obou
nohou a šíří se na všechny ostatní části těla. Pohyby jsou zdvojovány, jsou
identické, symetrické. Zase se podívejme na děti, které znovu a znovu berou
a upouštějí nějaký předmět, otvírají a zavírají dveře, rozsvěcují a zhasínají světlo. Vzniká uspokojení z harmonie.

9. Trans
Rezonující a postupně se zrychlující rytmus bubnů, opakování kroků a gest a
radostná atmosféra ve skupině vedou k mírné změně vědomí. Lehký trans je
žádoucí, protože zvyšuje zaujetí každého účastníka pro činnost, rozpouští obrany, ostýchavost a strach z trapnosti, ze zesměšnění. Rozrušení racionální cenzury umožňuje pustit se v pohybovém a hlasovém projevu pokaždé o něco dále, hlouběji. Podvědomí se otevírá pro přijetí nabízených symbolů. Trans snižuje únavu a naopak zvyšuje radost z pohybu.

10. Hra s transgresí
Hřejivá atmosféra a mírný trans umožňují přehrávat i vážné jevy (např. agresivitu nebo svádění) s nadhledem a humorem. To, že tanečník něco předvádí jenom "jako", nijak nesnižuje účinnost takového cvičení. Jako dítě ve hře si může odreagovat jinak potlačené emoce. Hra přitom slouží jako diskrétní závoj.

11. Umění
Druhým podobným závojem je umění. Během seance primitivního výrazu se
tanečníci snaží zdokonalovat své pohyby, snaží se přiblížit svému ideálu a
dosáhnout krásna. Primitivní estetika je jednoduchá. Odmítá vše příliš zdobné. Gesta se stávají krásnými, vycházejí-li z nitra a jsou-li pravdivými, smysluplnými. Tanečníci jsou zároveň umělci a zároveň materiálem čekajícím na zpracování, což tanec odlišuje od jiných forem artterapie.

12. Rituál
Rituál dává pocit sounáležitosti a vytváří působivou atmosféru sdílení emocí. Rituální činnosti vkládáme nejrůznější významy, její účastníci věří, že jejich obřad má transcendující význam, že jsou jeho prostřednictvím spojeni s něčím, co je samotné přesahuje, co dodává sílu snažení a propůjčuje hlubší smysl životu.
Primitivní exprese je zároveň skupinovou slavností a zároveň symbolickou
psychoterapií. Je to neocenitelná možnost zažít sebe ve skupině, splynutí s
lidským celkem a přitom si zachovat lidskou individualitu, a tak se posílit.