V náboženských knihách byl ďábel zobrazován jako nějaká tajuplná bytost, která zastupuje odvrácený svět. Byl to on, kdo pobízel člověka k hříchu, kdo mu nabízel cestu do pekel. Jedině modlitba a ctnostný život, pravidelné pokání a návštěva kostela zaručovaly ochranu před svody takového světa.
Byla to symbolika středověkého způsobu života, například gotiky. Hloupější rozuměli smyslu doslova a křižovali se v temných zákoutích, chytřejší přemýšleli o svém životě.
Tento středověký symbol má dnes znovu a znovu nový význam. Je to symbol, který je platný, protože naše společnost byla na něm vybudována. Jsme něco jako postmoderní křesťané, zdaleka už nevěříme doslovným, primitivním výkladům Bible. Už nevěříme matičce církvi jako jedinému hlasateli boží pravdy. Už nevěříme náboženskému uspořádání světa, náboženskému státu, už nechodíme zapáleně do kostela, abychom přemýšleli o skutcích Kristových.
Přesto tento symbol ďábla je hluboko v nás a my na něj slyšíme.
Kdo je ďáblem dnešního světa? Kdo s ním podepisuje smlouvu vlastní krví? Jak vypadá cesta do pekel?
Jeden můj kamarád v produktivním věku si stěžuje na svoji vitalitu, má potíže se svým zdravím, necítí se dobře.
Na první pohled mu nic nechybí, má dobrou práci za hodně peněž, je inteligentní, má harmonii v rodině, přesto se zevnitř rozpadá.
Je to typický úkaz dneška.
Když rozebíráme jeho každodenní život, tak zjišťujeme, že osm hodin denně pracuje. Denně se hodinu věnuje své rodině, občas si vyjede někam na víkend, občas si zajde někam na pivo nebo do společnosti. Tu a tam sportuje.
Nic zvláštního.
Více zpozorníme, když se dovíme, že má ročně pouze tři až čtyři týdny dovolené. Ani to není nic neobvyklého, někdo má pět týdnů, někdo tři týdny.
Vypadá to jako normální život...
Přesto se zevnitř rozpadá a podobně se rozpadají tisíce dalších. Je to snadno viditelné a snadno cítitelné.
Kde je ten problém?
Určitě budeme souhlasit s tím, že celý ten dnešní režim života je obludný. Nedostává se nám sil, protože nemáme na sebe čas. Máme málo dní na uvolnění. Vydržet v takovém režimu je samo o sobě peklo. Jsme zahlceni informacemi a úkoly, které pasivně přijímáme.
Vydržet poloautomaticky v každodenní realitě a každodenní zátěži je samo o sobě peklo.
Určitě by stálo za to ten rytmus a režim změnit. Ale to není hlavní příčina problému.
Každá doba měla svá rizika, proč si stěžovat.
Jedině modlitba a ctnostný život, pravidelné pokání a návštěva kostela zaručují ochranu před svody takového světa.
Základním problémem je, že postrádáme hluboký kontakt se smyslem naší existence. Abychom žili naplno, musíme mít důvod žít naplno. Naše pozornost nemůže být jenom věnována zábavě a existenčním problémům. Nemůže to být jen o práci a o odpočinku. O povinnostech a právech. Potřebujeme se směřovat k nějaké hlubší a daleké vizi, směřovat k nějakému třeba nedostižnému ideálu. Dát svému životu vyšší smysl.
Jak tento ideál a vyšší smysl najít?
Jedině modlitba a ctnostný život, pravidelné pokání a návštěva kostela zaručují ochranu před svody takového světa.
Dosaďme si za středověké symboly nějaké konkrétní výrazy.
Za ďábla dosadíme naši zautomatizovanou a naformátovanou mysl, za peklo náš život bez vědomí vyššího smyslu, za podepisování smlouvy naši pasivní podporu spotřebnímu způsobu života včetně toho, že si volíme často práci s prioritou, kolik za to bude a ne, co budeme dělat. Včetně toho, že nakupujeme věci, které nepotřebujeme a že spotřebováváme víc než je nutné. Za vlastní krev si dosadíme své zdraví.
Jak se vyvarovat takového života?
Jedině modlitba a ctnostný život, pravidelné pokání a návštěva kostela zaručují ochranu před svody takového světa.
Nejtěžší je fakt, že už nefunguje mrtvý symbol typu Krista. Nedokážeme se idealizovaně vztahovat k něčemu, co je dávno mrtvé. Nedokážeme naplno uctívat mrtvé ikony. Snaha, aby symbol žil, je snahou toho „věřícího“ člověka navzdory mrtvému symbolu.
Potřebujeme jiné symboly, jiné vize. Abychom našli stejný obsah v dnešní změněné době, musíme pro ten obsah najít nové formy.
Nová doba si žádá nové lidi, nová doba si žádá nové symboly. V této chvíli neumíme najít a pojmenovat nový symbol, nového božího syna, nového proroka.
Je otázkou, jestli s nárůstem vědomí můžeme mít jedinou a společnou vizi. Je otázkou, jestli to může být vyjímečný individuální člověk, jeho poselství, jeho průkopnictví.
Známe však cestu k vyššímu smyslu života.
Jedině modlitba a ctnostný život, pravidelné pokání a návštěva kostela zaručují ochranu před svody takového světa.
Jedině modlitba - Reiki, Oshovy meditace, Tantra
a ctnostný život - žít naplno, svobodně a zodpovědně,
pravidelné pokání - katarzní techniky, dynamické meditace, vyrovnávání hlavy a těla
a návštěva kostela - meditační víkendy, letní semináře, docházkové kurzy.
Jedině modlitba a ctnostný život, pravidelné pokání a návštěva kostela zaručují ochranu před svody takového světa.
| 