V celoroční škole mě zasáhlo dýchání do břicha. Je velice uklidňující, osvobozující, mívala jsem pocit nesmírné dálky, volnosti, vnitřního klidu. Největší zážitek jsem prožila při poslechu písní Cikáni jdou do nebe. Uvědomila jsem si obrovskou prázdnotu uvnitř těla a lítost: co tu vlastně dělám, proč nejsem mezi nimi (cikány)? Jak mě moc chybí ta úžasná volnost, jejich kultura,…

Kdo hledá cestu, ať přijede do LAŽÁNEK!