Mysterka 2005 s námi absolvovala pro mne do té doby mystická postava….Samvado, čili Sam z Puny. Pro nezasvěcené: Je to ta komická postavička fousatého starého muže se sufijskou čepičkou a maronovým rouchem na titulní straně našich www.

Najednou byl s námi, najednou jsem byl blízko něho, pozoroval jej a vnímal jej a poslouchal jej. Byl to zážitek, na který do smrti nezapomenu.

Sam zásadně tají svůj věk. Opravdu detektivní dedukcí se dá odhadnout, že by mu mohlo být něco mezi 81 a 84 let, ale kdo ví? Po prvé jsem viděl v praxi, že věk nehraje v duchovním světě žádnou roli. Muž s bílými vousy, ale s vitalitou třicátníka, s fyzickou kondicí čtyřicátníka, osmdesátník s nezasaženým mozkem stařeckou sklerozou jehož bystré, pozorné a stále se smějící oči bylo to nejvýraznější na jeho tváři. Laskavý nadhled a humor, kterým nás všechny přitahoval je pro mne tak inspirativní, že to, co jsem s nadsázkou prohlašoval (svůj pokročilý věk abstrahuji) se stalo skutečností.

Když jsem Sama po příjezdu uviděl, tak jsem se nemohl nesmát: Vousatý stařík se slaměným kloboukem na hlavě, s jedním palcem na noze namalovaným na červeno a druhým na zeleno proháněl kriketovou holí při vstupním ceremoniálu účastníky a pořád se smál. Ty nalakované nehty nebyly to, co mne k němu přitahovalo, ale ten úžasně uvolněný smích a charisma pravého na nic si nehrajícího zralého muže způsobilo, že jsem chtěl být pořád s ním.

Nebudu popisovat jak Sam při meditaci No dimension (pro nezasvěcené: Sam je lektorem meditace No dimension v Puně) nás učil jak proměnit meditaci v tanec, jak se může nevážně provádět skvělá meditace a jaký ohromný účinek na niterní svět má toto pojetí hluboké meditace. To se totiž ani vyprávět nedá. To se musí zažít a všichni, kdo to zažili zřejmě nikdy nezapomenou.

Pro mne bylo úžasné slyšet z ústa Sama tři zásady šťastného života:

1. Nebýt vážný – není nic na světě, co by se nedalo řešit smíchem
2. Problém neexistuje – jsou jenom situace, které se nám zdají být problematické – nedělejme tedy z ničeho problém
3. Buď vědomě tady a teď – buď vědomý v prožitku tohoto okamžiku; co bude zítra neřeš, co bylo včera na to zapomeň

Nebo výrok Sama, který pronesl, když viděl, že mi není do smíchu:
„Netrap se tím, že na nějakém místě nebo mezi nějakými lidmi se cítíš nešťastným Na světě je tolik krásných míst, kde můžeš být šťastný a věř, že na světě jsou miliony lidí, kterým můžeš dát příležitost aby tě mohli mít rádi. Jenom se rozhodni: Chceš být šťastný nebo se trápit. A pak není nic neřešitelného Stačí se rozhodnout, na kterém místě na světě dáš někomu příležitost aby tě miloval.“

Ovšem nejpůsobivější a do mého vědomí i srdce (a věřím, že všech přítomných) se zapsalo Samovo ohodnocení toho, co se v Lažánkách uskutečňuje.

Při jednom večerním sdílení Sam neobvykle zvážněl, vyžádal si klid a pozornost a řekl:
Byl jsem žákem OSHA. Prožil jsem s ním dvacet let. OSHO byl mým jediným Mistrem, ale teď jsem poznal svého druhého Mistra. Pak se poklonil k Igorkovým nohám, políbil je a tento osvícený člověk řekl prostě, ale zřetelně: Jsi můj druhý Mistr.

Tím nám všem Sam připomněl, jak často považujeme to co Igorek dělá za samozřejmost a jak jsi mnohdy nevážíme co v Lažánkách vytváří. Sam všem nám tím jasně připomněl, že lažánecké programy s autorskou vizí Igorka jsou naprosto unikátní metodou pro duchovní rozvoj nás všech. Připomněl mi, že Igorova cesta k poznání na základě hlubokého individuálního prožitku je jeho jedinečná Mistrovská cesta a jak si musím vážit, že jsem byl k účasti na této cestě přizván.

Teď jsem se dal do breku! Není to však pláč slabého, ale je to pláč člověka osvobozeného od pochybností. Igorku jsi můj první Mistr!

HonzaR

PS. Červeně nalakovaný palec na noze mám pořád a mám „obavy“ že si jej budu lakovat dlouho. Na památku na Sama, na památku toho, co říkal: „Když se mi jeví něco jako problém, podívám se na svůj červený palec, on mi připomene ženu ve mně, pohlédnu pak na tuto situaci laskavýma očima ženy a zasměji se. Problém není!“ A poradil mi: „Dělej to také tak“. A tak se o to za pomocí červeného palce na noze snažím!