Měla jsem ted moznost strávit jeden den v domově důchodců v Kobylá v Rychlebských horách. Znovu jsem se zhrozila kam až lidská důstojnost může klesnout, když je odkázána na nedokonalou pomoc ostatních a na státní zařízení. Domov důchodců byl obrazem osamocení, tupého očekávání smrti, nedůstojného konce lidského života. Smradlavé chodby a nenaplnění konce života. A to mnohým nebylo zdaleka ani osmdesát let!!!!!!!!!!!!
Připoměla jsem si sílu, kterou člověku dává meditace. Připoměla jsem si živý doklad tohoto tvrzení. Připoměla jsem si to, co tvrdí OSHO: od medikace k meditaci...
Připoměla jsem si Salvada neboli Sama na letošních Tantrických tajemstvích. (-více o něm ve starších článcích-)Igorkova kamaráda z Poony. Osmdesátipětiletý muž, s nekonečnou vitalitou, s moudrostí a laskavostí starého muže, se sexapelem mladého chlapa.
Je totiž pravda, že dokud je člověk mladý, plný elánu, nezatížen životem, tak dokáže žít život naplno. Potom ale přichází mnoho povinností, najednou se my musíme starat o děti, o stárnoucí rodiče, o práci, o přežití...
Najednou nezbývá čas pro větší rozměr života. Většina pozornosti je nanejvýš upřena na to, jak lépe prožít život, ale ztrácíme dětskou nevinnost, přirozenou radost, spontánnost a nadšení pro život.
Připoměla jsem si Salvada . Dlouhá léta byl žákem OSHA, věnuje se meditaci v indické Pooně, vede různé terapie ale hlavně!!!!!!!!!!vede ve stáří nekonečně krásný život.
Mě osobně meditace přináší velkou sílu, programy v Lažánkách velkou spontánnost a Lažánky samotné a všichni lidé, kteří je vytvářejí a kteří přijíždějí- velkou rodinu, kořeny a pocit sounáležitosti.
Děkuji Bohu za to, že nemusím následovat tahy společnosti, podlehnout stupidnímu rytmu a manonu státu.
Do očí bijící rozdíl mezi Salvadem a domovem důchodců, mezi moudrostí a osamocením, mezi stářím I a stářím II, mi dává za pravdu. Ze stojí za to se věnovat sobě, vlastnímu růstu, že stojí za to podporovat Lažánky a toto místo.
Je to totiž cesta od medikace k meditaci, od nevědomí k extatickému životu.....Zdravím Monika
