Na poslední tantře pro ženy jsme jako laijtmotiv víkendu označili závislost a závislosti. Je to silné téma v každé ženě a je až neuvěřitelné, jak se podobné pocity a prožívání neustále opakují dokola a dokola, jenom herci a scéna se mění...jednou je to muž, podruhé sokyně a pak zase muž....


"Žádná osoba, místo ani věc nade mnou nemá žádnou moc. Jsem svobodná."


Je až neuvěřitelné, jak je v životě těžké k takovému stavu duše dospět!


Ale o to my se pokoušíme, nejprve vhledem a porozuměním, potom prožitím a procítěním a nakonec nechat vše plynout, at se děje vůle Boží.


Došly jsme k takovým závěrům: nezbytný předpoklad s vypořádáním se s závislostí je Láska k sobě a porozumění, důvěra v život a pocit bezpečí, který pramení z důvěry a síly ve vlastní vědomí.


Děkuji všem ženám, které se víkendu účastnili a s velikou odvahou se ponořovali do své duše, aby konečně přestaly bojovat s větrnými mlýny.

V sobotu večer napsaly několik dopisů a já jsem se rozhodla, že je zde postupně zveřejním, aby mohly svou otevřeností a opravdovostí provokovat toto téma v každém z nás a vyvolávat různé reakce.

Toto je první z nich:


Moje závislosti,

jsem ráda, že jsem tě konečně poznala a označila.
Do doby než jsem začala žít s Rostou, tak jsem tě neznala. Ze začátku jsi byla nenápadnou společnicí, ale v posledních pěti měsících jsi se stala všudypřítomnou, nepřehlédnutelnou a neodbytnou.


Ano, jsi to ty, žárlivost a závislost na Rostovi! Kvůli Vám jsem nespala, nejedla, brečela, dělala věci, které jsem nikdy nedělala, jenom abych byla s ním v pohodě. A stejně jste mě dostaly.


Zároven Vám chci i poděkovat, že jsem Vás poznala, protože jenom díky Vaším tlakům a vlivům na mě, jsem poznala přátele, které bych jinak nikdy nepotkala. Protože Vaše přítomnost byla až nesnesitelná, tak jsem zase našla cestu k sobě.

Jsem ráda, že jsem Vás měla a už NEMÄM. Děkuji Vám, že jste mě vrátili k sobě.

Loučím se s Váma a už Vás nechci nikdy vidět,cítit ani prožít.
K.