Jak se Reiki dostává do života?
Sedmikráska Rišulka
Transformace někdy hrozně bolí, nejraději by bych někdy někam utekl, ale vím, že není kam, a i kdyby bylo, tak se mě ta zkouška stejně vrátí. Ach jo.
Jitka
Jsou věci sdělitelné a nesdělitelné. Záleží na tom, zda chci vidět, toužím být odslupkována, uvolněná a svým způsobem osvobozená. Jdu tímto směrem a nebojím se, neboť jsem teď silná. Uvědomila jsem si sama sebe, vcítila jsem se do pocitů svých přátel a napořád ve mně zakotvil pocit, že nikdy nejsem sama.
Na duchovní cestě jsem postoupila o veliký kus dál, byla jsem všemi přítomnými obohacena a doufám, že jsem jim svým soucítěním pomohla také.
Pochopila jsem, že největším darem, který můžeme dát jeden druhému je naše vlastní zranitelnost. Mír s vámi.
Radeček G.
Od prvního víkendu cítím, že se něco hýbe. Nevím přesně co, nevím kam, ale to je právě ten pokrok. Nepojmenovávám – jen sleduji a těším se, co z toho všeho vzejde. Zaujal jsem pozici svědka. Na prožitcích, pocitech, myšlenkách – pozitivních i negativních – neulpívám, prostě s nimi plynu a sleduji…
Vnitřní nepřítel, který mi chce diktovat, zakazovat radost s tím, že to jen blud nade mnou přestává mít moc. Ne, že by ten hlas zeslábl, právě naopak, už si ho ale téměř nevšímám, a když přijde, pozvu ho na čaj s úsměvem na rtech.Tělo i intelekt fungují jako nikdy dřív, každý nádech je slastí. Objeví se i radost, úzkost, strach, ale i ty vítám. Nezlobím se na sebe, přijal jsem se. Obzor se vyjasňuje a já vím, že jsem na začátku radostné cesty.
Katka
Hodnocení tohoto víkendu není pro mě jednoduché. Zážitků bylo mnoho, pozitivní i negativní.
Na páteční kundalku jsem se velice těšila. Nezklamala mě – měla jsem pocit, že mnou proudí energie, kterou jsem už zoufale postrádala a celou meditaci jsem si pěkně naplno užívala.
Večerní páteční program mi pomohl se uvolnit – nevěřila bych, že „nesmyslné brebentění“ a gestikulace dokáže člověka nejen pobavit, ale i odhalit skryté emoce, stresy a problémy, které potřebují ven. Začala jsem uklízet….
Sobotní dynamička mě málem zabila. Špatně jsem spala, měla jsem dýchací problémy a rozptylovaly mě neobvyklé prvky, které byly sice zajímavé a hezké, ale odváděly mou pozornost od sebe sama. Při dodatku k dynamičce jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je, „jít k zemi“ – tělo mě bolelo, meditárna se rozbořila…Taky zajímavý zážitek.
Největší radost mám, že se kamsi vytratil můj starý známý pocit osamění. Už nejsem sama v davu – mám kolem sebe lidi, kteří jsou mi blízcí myšlením, projevem, a co je nejdůležitější, sdílíme. Sdílíme vše, co se děje, co prožíváme a to je to co mně dává ten nádherný pocit sounáležitosti. Někam patřím, ale přitom smím zůstat sama sebou.
Lucinka + Anička
Všem bych chtěla poděkovat za to, že mně tu bylo strašně krásně. Určitě to pocítilo i miminko. Všichni byli tolerantní. Při Kundaliny jsem zažila něco, co se mi ještě nestalo. Ve třetí fázi jsem pocítila přímo příliv energie z vrchu do hlavy a úplně prostupovala celé moje tělo. Bylo mi strašně krásně.
Jana Sluníčko
Kromě některých menších zdravotních problémů, které jednoduše zmizely, se se mnou nic moc neděje. Při Dynamičce mě vždy bolí celé tělo, ruce neudržím nahoře a emoce ven a ven nejdou. Jen takový slabí náznak čehosi, do projevu se musím nutit. Necítím potřebu se nějak emočně vyjadřovat či projevovat. Je to zřejmě tím, že i tady o víkendech na mě doléhají mé osobní problémy, které už nedokážu sama vyřešit, ovládají stále silněji mou psychiku, a já se nedokážu soustředit sama na sebe, na prožívání všeho pěkného, co tady je. Je to škoda a je to můj problém.
Dáša
Tento víkend jsem poprvé zažila pocit, že si mohu energii ve vzduchu převalovat a hladit mezi dlaněmi. Stalo se mi to při kundalce ve fázi tance. Bylo to tak silné a úžasné, že mi přišlo líto pokračování. V sobotní dynamičce jsem to okusila při hučce a závěrečném tanci. Takže mi už není líto, že něco končí, ale těším se na další techniky.
Na cvičení na stimulaci páteře jsem přicházela se smíšenými pocity, bolelo mě trochu v kříži a měla jsem obavy, zda se to nezhorší. Nezhoršilo! Sama jsem cítila, jak se mi uvolnila některá místa páteře. Super!
Společné sdílení se skupinou mi pomáhá uvědomit si některé vlastní pocity. Něco, co se mi děje a třeba tomu nepřikládám žádnou důležitost, nevěnuji tomu pozornost a ona to změna je. A že s některými pocity jsem nebyla sama, že nejsou nijak zavrženíhodné, že prostě jsou.
Po sobotní dynamičce začala druhá krátká dynamička. První myšlenka – to nemohu zvládnout, potřebuji si odpočinout. A jak to dopadlo? Bylo mi lépe a připadala jsem si naprosto fit. Bylo to účinnější než odpočinek, měla jsem plno energie.
Thajské masáže jsou velice příjemné. A to jak pro masírovaného, tak kupodivu i pro masírujícího.
Po několika měsících lažánkovských pobytů se mi život změnil o 360 stupňů. Bolelo to, někdy příliš, zpět však už nechci a nepůjdu. Konečně jsem vyšla z tunelu.
Radek
Když se schylovalo k prvnímu víkendu téhleté školy, říkal jsem si, že když jsem teď bez práce, nemůžu si dovolit účastnit se těchto víkendů. Asi tři týdny před prvním víkendem jsem potkal ve Vyškově, kde se vyskytuju v průměru asi tak 2 hodiny ročně, Vlastíka, trochu jsme splkli, a tak jsem si řekl, že co jiného mi má naznačit, abych svou účast ještě zvážil, když bylo tohle „nádherné setkání“. Tak jsem tady.
Aktuálně je u mne „problémem“ téma mého ztotožnění se se skupinou a s během kurzů. Stále je ve mně nějaký radil strachař, který říká: „a tohle se mi nelíbí, proč to mám dělat takto a ne tak, jak by to podle mě bylo lepší, ale uznávám, že na tom něco je, aby se jelo po těch skupinách a zjišťuju, že to jde sladit i s mými zájmy (osprchovat se po dynamičce).
No ale co mě včera sralo, bylo že dost pozdě tady v celým baráku byl bordel (jako hluk) a že tu někdo řval a hrál na kytaru, tam zase nějaká jiná skupina se hlasitě bavila a když jsem se rozhodl jít hledat nějaké klidné místo na spaní, připadal jsem si jako „Bludný Holanďan“. Ale kupodivu zjišťuju, že mě ten včerejší zážitek v tuhle chvíli nesere, a že se na ty „provinilce“ nezlobím. To bych chtěl převést do života „mimo“ (jako mimo Lažánky). Jako abych dokázal nějak zpracovat to, co má tendenci mě srát, tak aby mi to nevadilo. Nějak přijmout jiné lidi takoví, jací jsou, i s jejich chybami a pochopit na všech úrovních, že jsem nenahraditelnou součástí celku, tak jako všichni ostatní.
Tomáš
Za celou dobu, co ze sebou něco aktivněji dělám (což je přibližně od Mystérií…) cítím, že se se mnou dějí změny. Nejsem citlivější k vnímání vnitřních energií (necítím žádné energie), ale vnímám změny ve vnějším světě.
Ela
Vždycky jsem chtěla lítat, jako pták
A teď už vím jak.
Vždycky jsem chtěla brečet doopravdy
A teď už vím proč.
Vždycky jsem se chtěla smát naplno
A teď už vím s kým.
Vždycky jsem chtěla milovat
A teď už vím koho. Vás.
Dokonce i tebe.
|
