Datum 30.5.2007 6:37:50 | Rubrika:
| Není to tak dávno, co jsem měl rozhovor s jednou krásnou mladou ženou o cílech v životě. Řekla tento názor: „Pokud mám před sebou nějaký cíl a jdu za ním, tak přeci žiju v budoucnosti, ne tady a teď. A já chci žít tady a teď a tak si cíle nedávám“.
Chlápek uprostřed bažiny. Říkejme mu třeba Alois. Stojí na ostrůvku pevné půdy. Z onoho ostrůvku vedou na čtyři světové strany čtyři cesty. Čtyři cesty na pevnou zem, do bezpečí.
Stojí a přemýšlí. Je čas odejít na suchou zemi. Tak jo. Stojí a přemýšlí. Přemýšlí (?!!)..... Půjdu na sever? Nebo na západ? Ne, vydám se na jih. Nakonec se samozřejmě vydá na východ. Po pár krocích získá pocit, že tady je příliš vlhko. že by měl jít na jih. Tak se otočí a jde zpět. Na „ostrůvku“ si říká „vždyť mně je tady vlastně dobře“. Pak začne nadávat, že mu začíná být zima. Pak se vydá na sever. Tam je ale ošklivé hejno komárů. Tak na jih....... a tak stále dokola.
Stojí mrzák na „ostrůvku“ uprostřed bažiny. No, stojí.... Vlastně leží. Čtyři cesty. „Chci odtud na břeh!“. Kudy? Sever, tam to vypadá dobře. Tak vyrazí. Rukama se nadzvedává, nohy bezmocně vláčí za sebou, dává pozor, hodně velký pozor, kudy cestička vede, aby neskončil mimo ni. Ví, že kdyby nebyl pozorný, tak se nikdy ven nedostane. Nezastavuje se, neohlíží se nazpět, stejně jako se neohlížel biblický Lot, když zdrhal z ničené Sodomy a Gomory, zatímco jeho žena se ohlédla a zkameněla.
Jde ke svému cíli. Za svým snem.
Stéblo suché trávy na ostrůvku uprostřed bažiny. Zafouká vítr ze severu, tráva se pohne směrem k jihu. Pak se zarazí o větvičku a pohyb dál je nemožný. Zafouká z jihu a „huráááá na sever“. Atd, atd....
Teď pár hádanek:
1. Kdo z trojice Alois, mrzák a stéblo trávy žije tady a teď?
2. Kdo z nich má cíl a jde za ním?
3. Kdo z postav Alois a mrzák má svým jednáním blíže ke stéblu trávy?
4. Kdo z těch tří má největší šanci dostat se do bezpečí?
Vypadá to jako pohádka pro děti. Říká zcela samozřejmé věci. Věci, které jsou každému jasné. Tak si to převeďme do reálného života.
Píše se rok 1995. Sedím v obýváku a koukám na komodu. Koukám na ni možná hodinu, dvě.....pak se pomalu zvedám. Jdu k ní. Natahuju ruku..... a zase se vracím zpátky. Půl dne takto koukám na šuplík, ve kterém je pár krabiček rohypnolu. Dvě taková období jsem měl. Období, kdy jsem necítil žádný důvod, proč žít. Kdy jsem přežíval. Kdy jsem měl pocit, že mi můj život utíká mezi prsty, že mi utíká mládí mezi prsty, že vůbec nedělám, co dělat chci, že žiju život, který nechci. Dvakrát jsem byl na pokraji sebevraždy.
Pětkrát týdně. Pět hodin ráno. Zazvoní budík. Chlápek vstává z postele, naštvanej, že musí do Kolbenky. 5:50 – píchačka. Práce. 14:00. Píchačka. Hospoda. 6 piv, 4 panáky. „Chlapi, je to zlý, nemám vůbec prachy. Potřeboval bych novou postýlku pro mladýho, ale nemám na to“. Deset večer odchází. Útrata 300Kč. Pětkrát týdně.....
Ráno v 6 zazvoní budík. Žena vstává. Něco rychle na sebe. Vzbudit mladýho. Umýt. Obléknout. Do školky. Do práce. Nakoupit. Domů. Uvařit. Uklidit. Vyžehlit. Uklidit. Telenovela. Uvařit. Uklidit. Telenovela......Den co den, týden co týden
Alois na ostrůvku. Na sever. Na jih. Na západ. Na jih.....
Stéblo trávy......
Začarované kruhy. Neschopnost vystoupit ven.
Vystoupil jsem z něj. Dal jsem si CÍL. CÍL, sen, o kterém jsem věděl, že ho jednoho dne mohu dosáhnout. Odejít do Indie, do bezdomoví, a stát se svatým mužem. Cíl se změnil, ale na tom nezáleží. Svůj účel splnil.
Cíl je něco, co dává směr našemu životu. Co dává smysl našemu životu.
Cíl je cokoli. Např. severní okraj bažiny. Nebo dovolená u moře. Nebo naučit se anglicky. Dodělat si maturitu, ať si můžu najít lepší práci.
Ke každému cíli, ke každému snu, vede cesta. A cesta k jakkoli vzdálenému cíli vede přes cíle menší. Když si řeknu „zhubnu 24 kg“, tak jsem si dal cíl, který mně za pár dní, možná týdnů, převálcuje. Prostě na něj psychicky nemám. To nejde. Zastavím se, vrátím na ostrůvek. Když si řeknu „každý měsíc zhubnu 2 kila“. Boha jeho, vždyť to je jednoduché!!! Vydám se na cestu. A po roce jsem u cíle. 24 kg dole. A v průběhu cesty jsem splnil 12 dílčích cílů. 12x jsem za měsíc zhubnul 2 kg. To mi dodává sebedůvěru. Když jsem dokázal tohle, dokážu i další věci.
A cesta k cíli vede přes tady a teď. Tady a teď musíme dávat pozor, abychom nespadli do bažiny, abychom se vyhnuli jedovatému hadu. Ale musíme jít. Jít dál směrem k cíli......
Cíle, možná lépe řečeno Sny, jsou to, proč žijeme. Jsou tím, čím se mají lišit naše životy od životů rostlin či zvířat, kteří reagují pouze na podněty, které k nim v danou chvíli přicházejí. Otevírání květů podle slunce, lov, když mám hlad, sex, když je období říje.
A nehledejme důvody, proč něco nejde. Hledejme cestu, složenou z malých kroků, která vede do našeho cíle. Odlišme se od rostlin, od zvířat, od Aloise, stébla trávy. Mějme cíl a vyražme na cestu. A nebojme se vysokých cílů, jsou složené z malých, které dokážeme zvládnout.
maitreja
|
|