Zajímavé: Miluji světlo….miluji slunce……miluji barevný svět! A najednou jsem si začal libovat v temnotě. Ne v tom, co za temnotu považujeme, tj. sice tmu, ale ve které probleskují tu hvězdy, tu lampa z ulice, tu osvětlené okno od sousedů. Ne….libuji si ve tmě tmoucí, kde sedíš a nevidíš vůbec nic, ani když se snažíš. Sedíš ve tmě a pouze se ti ukazují produkty tvé mysli.

Zpočátku je to frustrující, co Tvá mysl vyprodukuje za blbosti a šílenosti, když jsou všechny tvé smysly nezatíženy pozorováním okolí.. Ale když pozná, že jí to nepomůže, že si jí nevšímáš, že ignoruješ vše, co vyprodukuje, urazí se a dá pokoj. Pak teprve nastane ticho.

Proto jsem se do tmy zakoukal. Ve tmě jsem si začal přímo bahnit. Poznal jsem, že jenom ve tmě tmoucí si nejlépe odpočinu, poskládám si vše, co potřebuji a vyčistím se. Poznal jsem léčivou sílu temnoty a tak jsem si chatičku na zahradě zatemnil a chodím do ní večer užívat si klidu.

Jak k tomu došlo:

Kamarádka mne pozvala na týdenní seminář Oshových meditací z hlavním tématem „Temnota“. Program byl jednoduchý a zdánlivě stereotypní. Lektor však se znalostí věci seskládal Oshovy meditace do programu, který všechny účastníky napřed rozložil a pak postupně opět složil, čili od zmatku a bouří nás dostal do klidu a pohody.

Každý den měl skoro stejný program a přitom to ve vnímání účastníků rozhodně nebylo jednotvárné: Ráno Dynamička, po snídani úklid, pak hodinový sharing, pauza. Následoval dvouhodinový Džiberiš (Moc dobrá mozková prádelna!!). Oběd, dvě hoďky volno, pak ve skupině buď čtení Oshových mouder nebo z videa pouštěné jeho autentické promluvy. Po pauze odpolední meditace (dýchání do čaker apod.), po ní Kundalka. Večeře a ve 21,15 hod. dvouhodinový pobyt s otevřenýma očima v temnici, což byla naprosto od světla a zvuků izolovaná meditárna, kde se podle rytmu bubnu střídalo sezení v tichu, katarze, sedění v tichu a embryonální leh. Pak rychle do druhé meditárny na meditaci Gaurishankar. Takto každý den po pět dní.

Již dlouho jsem nepoznal osobně tak silný projekt na čištění těla, duše i mysli. Už je sedm dní po a pořád mám v sobě ticho, mysl mne neprovokuje a cítím se naprosto vyrovnaný.

Musím říci, že na tom, že byl program tak působivý měl velkou zásluhu lektor. S nikým nemanipuloval, nechal vše běžet samospádem, sharingy velmi vnímavě moderoval, ale do sdílení jednotlivců nezasahoval. Zkrátka: Nehrál si na velkého Mistra a nechal na nás působit jenom Oshovy meditace a jeho autentická moudra.

Setkal jsem tam s pár lidmi, co jezdili do Lažánek, když se v nich dělaly původní „Oshovky“. Už k nám nejezdí, ale všichni stále považují Lažánky za nejlepší meditační centrum v České republice. . Proč přestali jezdit jsem nepátral, ale všiml jsem si, že se jim dost stýská. Na přímou otázku mi odpověděli, že kdyby se v repertoáru centra objevil takový program, jako byla „Temnota“, neváhají a přijedou. Za mne: Kdyby byla víkendová „Temnota“ v Lažánkách každý měsíc, nevynechal bych ani jednu. Taky se mi po naturálních Oshovkách stýská!

Pěkné dny přeje HonzaR