Naučili
jsme se „dívat“ na svět jinak, žít jinak a všechna ta „tajemství“ jakoby
zmizela. Čekáme, že nám je někdo ukáže, omámí nás jimi, že to je něco, co
přichází z vnějšku. A také, že je to hmatatelné. Tak jsme i formováni
současnou společností. Stále jsme něčím „ohromováni“ – výrobek je ještě
tisíckrát lepší než ten předtím, žena je krásnější, když nosí to či tamto,
dovolenou si mnohem více užijeme, když tam budeme mít to a to a ono…

Většina
věcí je dnes již dopředu stanovena, má svůj přesný návod, který si přečteme,
zachováme se podle něj a ono to funguje.

Kde je zkoumání, přicházení „věcem na kloub“,
vlastní vynalézání ?

Existuje
tisícero přesných diet a návodů na „správné“ stravování. Přitom žádná nikomu
přesně nevyhovuje. A lidé se ptají? Tak co mám jíst? Ptají se nás ostatních, co
je pro ně dobré.

Vychází spousta DVD, CD a knih s návodem, jak
dosáhnout, díky cvičení, dokonalé postavy. A lidé zkoušejí to a ono a neví…
Neví, jestli je lepší dělat kalanetiku nebo aerobic nebo cvičení na míči… Tápou…
Výsledkem je to, že si vymyslí hodnocení, že to či ono – kalanetika nebo
aerobic… nejsou dobré. A ono to opravdu není dobré, protože tomu nevěří,
neumějí věřit.

Co třeba -
zkusit různé druhy cvičení a potom si sami rozhodnout, jaké nám vyhovuje nebo
si jej dokonce seskládat a přizpůsobit si je tak pro sebe. Třeba přijdeme na
cvik, který nám nikdo nikde neukazoval a nám bezvadně vyhovuje.

Proč si číst návody na milování, když stačí, že
jsem otevření, uvolnění a dokážeme si hrát. Sami bychom potom mohli být autory
knih… Jiná kniha by nám potom posloužila jen jako inspirace.

Víte, čím si
zpestřit obyčejné, ničím nevzrušující žehlení? - Stačí jen dát si pár
kapek příjemného aromatického oleje do
žehličky, pustit si příjemnou hudbu a z nudného žehlení se rázem stane
relaxace… nebo si můžete pustit mluvené
slovo a zaposlouchat se do nápaditých scén oblíbené divadelní dvojice.

…

Přesné návody, příkazy, podle kterých se máme
řídit nás uzavírají, vytvářejí neviditelné bariéry, vnitřní bariéry, určitou
tvrdost…

Jako by naše oči neviděli, uši neslyšeli, ruce necítili…

Odvádějí
naši pozornost pryč od nás, do okolí. Z vnitřku
k vnějšku.

Vždyť je všude spousty rad, návodů, knih… Proč
tedy hledat v sobě ?

A tak se
zamýšlím, jak naučit dnešního člověka
vnímat tajemno a magičnost života?

Jak mu „vysvětlit“ – a on potřebuje téměř vše
vysvětlovat – že vás pohled na vodní hladinu uklidňuje, že se vám chce
z ničeho nic běžet…jak je tajemné a kouzelné jít v noci na procházku,
tančit při úplňku nahý… Že je důležité naše nitro, stav našeho nitra, srdce,
duše…skrze které prožíváme život. Že zdrojem štěstí, zdraví a radosti není
vnější svět, ale ten vnitřní, který je stále s námi, takže můžeme být
šťastni kdykoli a kdekoli, jelikož nejsme odkázáni na svět vnější.

Sebe máme
stále s sebou.

Eliii