Mí milovaní....
Ráda bych se s vámi podělila o svoje předvčerejší pocity, které jsem "cítila
vyplivnout do psaní".....

Koukám pod sebe, před sebe, doleva na zaplavenou Kropáčovu ulici,
doprava na hráz u parku...už moc nezbývá a voda poteče přes hráz....do
očí se derou slzy...
Je to tak obrovská síla, síla přírody, síla živlu....na jedné straně....
a obrovská beznaděj na druhé straně....
Všude se hromadí hasiči, policie.... na ulici postávají hloučky lidí....
V poledene je vyhlášená evakuace....
Kolem mě je spousta lidí, kteří ze situace mají ohromnou senzaci ! Jsem
někde uvnitř úplně naštvaná na tyto lidi.

Slyším okolo sebe rozčilené lidi, obviňující hlasy , kdo že za to
tentokrát zase může ????? Nechci ty hlasy slyšet.... copak oni si
neuvědomují, že my všichni jsme toho součást, a že to všechno se děje
naším přičiněním, a že síla přírody je obrovská a my to jen a jen a jen
můžeme pozorovat, přijímat, možná i uronit slzu, nebo se tomu zasmát...
ale nevybojujeme nic....neobhájíme nic....neodsoudíme nikoho....
Odcházím úplně promrzlá asi po hodině, kdy už řeka plnou silou začíná
vtékat do našeho krásného parku...

Jdu ještě na kraj Komenského ulice...potok Ludina je tak plný, asi 1
nebo 2 centimetry pod okrajem, plná Bečva ho za chvíli vytlačí do
ulice... a zase bude letní kino plné vody, a hlavně Mateřská škola, a
spousta domů....

Zase za hodinu se vracím spolu se synem, kterého jsem mezitím vyzvedla z
hudebky- k mostu za Motošínem...oba stojíme u mostu a jen
koukáme....park je plný vody....je to jedna obrovská, mohutná, široká
řeka....taky Motošínská bývalá zvláštní škola je pod vodou, dveře garáží
do dvou třetin, a ploty u zahrádek domů už skoro nejsou vidět....
Všude stojí policie, hasiči, létají vrtulníky, nikam se už autem skoro
nedá jet....

Jedeme pak domů autem a polovina Komenského ulice je už uzavřená, školku
už to čeká, hladina stoupá.....

Přijíždíme domů a pouštím si natočené filmové záběry naší místní
televizí z Teplic nad Bečvou...znovu mám v očích slzy, když vidím
totálně zaplavené tenisové kurty, minigolf, silnici až k vlakovému
nádraží, celá lázeňská kolonáda je pod vodou, stánek uprostřed kde se
prodává zmrzlina a oplatky je už do poloviny ve vodě, lázeňský dům Bečva
je těsně u vchodů obehnaný pytli s pískem a všichni čekají....
Pak ještě záběry z Hranic...znovu zaplavený park, tenisové kurty, ulice,
domy.... a to hladina stále stoupá.....

Je mi z toho tak smutno....i když bydlím na kopci....je to zvláštní
pocit, jak jedna polovina města "normálně" žije, a když přejdeš o kousek
dál, čas jako by se zastavil, zpomalil, všichni stojí, udiveně koukají,
a čekají...možná jsme takto hrůzostrašně zase znovu museli být
zpomalení, my, my všechny lidské bytosti...

Miluji své město, a tak se mě to velmi dotýká....
Měla jsem mít dnes workshop se ženami, bylo jich přihlášeno dost...ráno
jsem se připravovala a nějak mi to moc nešlo...byla to
"informace"???...v první chvíli jsem myslela na "meditaci na velkou
vodu",...ale už jsem workshop zrušila....
Budu cvičit sama, budu meditovat, budu kreslit......budu posílat všem
mnoho energie.....

...jsou to moc silné chvíle, kdy si
více než kdy jindy uvědomuji VELIKOST UNIVERSA a svoji maličkou jeho
součást... děkuji, že jsi "mou slohovou práci" se mnou sdílela svým
přečtením....

Myslím na vás a těším se až se uvidíme,...
objímám...Zita