Většina lidí je nemocná právě proto, že řádně nezakusili pocit vítězství, že nepoznali triumf, že nepoznali pocit úspěchu. Proto, když se nám cokoli podaří, dopřejme si nějaký čas pro vítězství, pro triumf, oslavme to, co se nám podařilo.

Zážitek triumfu je realizování ega

Všimněme si, jak těsně po zážitku triumfu člověk je přirozeně vůči sobě reflektivní. Že když si dovolí oslavit své vítězství a sdílet svůj úspěch, tak zcela přirozeně nalezne zdravou sebekritičnost.
Jsme nemocní triumfem, toužíme po triumfu, máme nedostatek zážitků spojených s vítězstvím. Je to tak hluboká nemoc, že si ji člověk ani neuvědomuje. Je to tak silná potřeba, že se jí člověk bojí. Jednou člověk totálně zažije triumf a tím zážitkem potvrdí sebe sama a mění se veškerá vnitřní alchymie. Jednou člověk zažije totální triumf, ale musí to být skutečné dílo, do kterého opravdu vložil energii, čas a tvořivé síly, pak už nikdy nebude stejným člověkem.

Hlavní nemoci ega

a) Člověk si není vědom sám sebe, svých potřeb a svého směřování
b) Člověk neumí zapojit sám sebe do tvoření, neschopnost tvořit nahrazuje ostrou kritikou jiného díla, je to fáze, která nepřekročila ono dětské „ne“
c) Člověk chorobně ničí a potírá díla jiných, je to totální negativista, specifickým popřením může být i asketismus
d) Člověk nihilista, nic nemá cenu, nic nemá smysl, všechno relativizuje
e) Člověk objektivista, nemá měřítko pro jakékoli subjektivní hodnocení. Jedním výrokem popírá svůj předchozí výrok. Bojí se osobně angažovat a nést za sebe odpovědnost.
f) Člověk tvoří, aby tvořil. Je to typ, který si vlastně jenom hraje. Není pro něj důležité, zda-li má dílo smysl, ale je pro něj důležité, že on je přítomen hře. Hraje, aby si hrál. Předstírá, že jeho práce má nějaký účel, někdy tomu i sám věří. Je odtržen od účelu, je odtržen od přirozenosti.
g) Člověk megaloman, chce ovládnout celý svět, nemá sebereflexi, nepřipouští hranice, limity, je závislý na svém díle. Nedokáže si představit, že by žil nebo dělal něco jiného, je chorobně žárlivý, těžce nese kritiku a chorobně na ni reaguje.

Zdravá práce s egem – spirála tvořivého života

Ego je potřeba přijmout, tak jak je potřeba přijmout sebe. Sebevědomí, nebo-li vědomí sebe a svých potřeb je základní kámen pro kvalitní lidskou činnost. Popření stávajících norem, určitá revolta, rebelství je teprve vytvářený prostor, je to teprve rámec, ve kterém se člověk nachází. Osobní motiv naplňuje dílo a zároveň je hnacím motorem díla. Člověk začíná tvořit podle vlastního vzoru, nikoli podle jiných norem.
Skrze své dílo, skrze tvorbu podle vlastních norem nachází sám sebe, své určení, své směřování. Schopnost dílo dokončit jej posiluje, posiluje jeho sebevědomí. Dokáže být nadšen svým dílem, dokáže být nadšen sám sebou.
S odstupem času je schopen sebereflexe. Je schopen revoltovat vůči sobě, vůči svému starému já. Ztrácí závislost na svém díle. Osvobozuje se, vytváří nový rámec.
Své nové potřeby, své nové směřování, nachází v souladu s růstem vědomí, se společenskou potřebností díla, v souladu s přírodními zákony.
Zapojuje své ego, vyjadřuje své ego, navyšuje své ego v souladu s přírodními zákony.
Je specifickou formou, nepřehlédnutým vyjádřením, individualitou, která se stává přírodní zákonitostí, která se stává evolucí.

Realizované ego je evolucí

Realizované ego je přírodní zákonitost

Realizované ego je nalezení přírodních zákonitostí v sobě a svém díle