Dětství a převzatá zkušenost

Je důležité pochopit, že člověk nutně přebírá zkušenosti cké události, neboť se už staly. Nemůže jako první objevovat objevy, které byly objeveny. Nemá kapacitu na to, aby vystudoval všechny vědní obory, všechny technické a společenské vědy. Nemá kapacitu, aby osobně prověřil všechna fakta.

Některé zkušenosti ani nemá zájem prověřovat, neboť stály zdraví a lidské životy. Např. jestli přežije pád z mrakodrapu nebo elektrický šok. Člověk přebírá většinu zkušeností jiných lidí, jiných generací, jiných národů a je nucen se spolehnout na to, že tyto zkušenosti jsou užitečné. Zároveň je pod vlivem těchto zkušeností a může být jejich obětí.

Některé normy se mění během jedné generace. V minulém století se propagovalo stravování na bázi masa a mléka, neboť z velké části vyhovovalo potravinářskému průmyslu. V dnešní době převládá tendence k rostlinné stravě. Dítě zvyklé na maso a mléko, pokud nezjistí přímé
zdravotní problémy, těžko v dospělosti mění své návyky. Není pro něj snadné přejít na rostlinnou stravu i když může být zdravější a vydatnější. Podobný posun v zdravotní
normě nalezneme ve změně názorů používání antibiotik.

Návyky, které získáváme v dětství nás mohou životem vést, ale zároveň nás mohou v životě
omezovat nebo v krajním případě ohrožovat, pokud byly vytvořeny na základě nepravdivých nebo nedokonalých převzatých zkušeností. Co když je společnost, od jejichž různých odborníků a specialistů přebíráme zkušenosti, nemocná, totalitní, přehnaně materiální, vyšinutá ? Co když si tuto vyšinutost uprostřed všeho dění nemůžeme uvědomit?

Fanatik

Domnívám se, že je potřeba budovat návyky a přijímat převzaté zkušenosti tvořivě.
Dril vytvoří návyky „natvrdo“. To je první krok-vytvoření základů, vytvoření axiomů. Dril vytvoří základní návyk, základní informaci, ale to je málo. Pokud jsme zažili pouze výchovu
„natvrdo“, tak máme tendence k fanatismu.

Fanatik se rodí z výchovy „natvrdo“

Druhým, často opomíjeným krokem je dovolit, aby dítě si s předchozími nezvratnými a naučenými normami a fakty hrálo, aby o nich pochybovalo, aby hledalo varianty.

V praxi to znamená, aby návyk byl „na měkko“, aby dítě umělo návykem žít a nebo se návyku vzdát. Aby nebylo na návyk závislé za každou cenu.

V důležitých věcech života může dítě udělat i třetí krok. To znamená, že vytvoří novou pravdu, nový návyk, novou normu. Chvíli může tím novým žít a pak se ukáže, co je životaschopnější, jestli to staré převzaté nebo to nové vytvořené.Ve skutečnosti, jestliže člověk cítí potřebu tvořit novou normu, tak se většinou ukáže, že ta stará mu už bytostně nevyhovuje a že je pro něj přežitá. A také se ukáže, že nemá potřebu tvořit novou věc,
když ta stará funguje.

Tři složky výchovy

Člověk se skládá z těla, mysli a duše. Výchova dítěte má mít rovněž tři složky.
A) Dril pro vytvoření základů (tělo)
B) Hra na varianty, prožitky a pochybnosti (mysl)
C) Intuitivní tvoření nových věcí (duše)

Z této zákonitosti vychází „zlaté“ pravidlo, důležitý životní princip všestranně použitelný.
Jmenuje se Třetina, třetina, třetina.

Třetina, třetina, třetina pro výchovu (dítěte)

Třetinu návyků u dítěte vyžaduj drilem, o třetině diskutuj, třetině dej svobodu.

Třetina, třetina, třetina vůči autoritám

Třetinu převzatých zkušeností příjmy, třetinu zpochybňuj , o třetinu se při.

Třetina, třetina, třetina v partnerských vztazích

Třetině svého partnera se odevzdej, s třetinou si hraj, prožívej, diskutuj, třetinu ovládni.

Životní moudrost je umět jednotlivé třetiny rozeznat, pochopit, které jsou které. Je to něco takového, jako vědět, které věci mohu změnit a které ne. Které úsilí přinese ovoce a které nemůže. Aby to nebylo tak snadné, tak třetinu tohoto „zlatého“ pravidla přijmi, s třetinou si hraj a třetinu popři.

Budujeme u člověka trojí životní dovednosti.
A)Umění přijímat.
B)Umění prožívat, diskutovat, přemýšlet o věci.
C)Umění odmítat.

Budujeme rovněž rovnováhu těchto dovedností. Pokud výrazně u člověka dominuje umění přijímat, tak se osobnost takového člověka nakonec rozpadne a ztratí svou totožnost. Bude to
hlasatel všeobecných a všelidových pravd.
Pokud výrazně u člověka dominuje umění prožívat, diskutovat, přemýšlet o věci, tak se tento člověk nakonec rozpadne v nicotě, protože všechno bude relativní a nic nebude platit.
Pokud u člověka výrazně dominuje umění odmítat, stane se nakonec hlasatelem jediného, omezeného, svého názoru.
Pokud se střídá dominance umění přijímat a umění odmítat, tak tento člověk může být extrémista.

Důležitá je časová posloupnost. Je čas pro přijímání, čas pro prožívání a přemýšlení a čas pro odmítání. Harmonický cyklus je v časové posloupnosti přijímání, prožívání nebo přemýšlení a odmítání.

Harmonický cyklus je v časové posloupnosti přijímání, prožívání nebo přemýšlení a odmítání.

Když mluvíme o přijímání nebo odmítání, neznamená to, že člověk musí vše přijímat nebo vše odmítat.Člověk získává informace, zkušenosti, normy, s těmito si hraje, o nich diskutuje, přemýšlí, prožívá. Tyto zkušenosti jim prostoupí a přivedou ho k určitému poznání. Něco odmítne a něco ponechá a získává schopnost vytvořit novou normu.
Tím vzniká ideální kreativní nebo životní cyklus. Můžeme jej také nazvat cyklem výchovy v dětství nebo ideální výukou ve škole.

Dítě se učí a přijímá, má určitou absorpční schopnost, toto přijetí je zatím povrchní. Většinou je informací mnoho a nejsou osobně zpracované. Pak přijde čas pro hru. Některé převzaté zkušenosti v průběhu hry příjme do větší hloubky a jiné odmítne. Ty, co odmítne, vytěsní ze své paměti nebo je nechá na povrchu a nestanou se součástí života. Záleží, kolik má dítě času. Je-li více času, může se k tomu vytěsněnému vrátit a nechat znovu proběhnout výukový cyklus. Pokud se jedná o životně důležité návyky a dovednosti, tak je potřeba třikrát až sedmkrát onen cyklus opakovat, aby bylo dosaženo kvality a hloubky. To za předpokladu, že dítě je připraveno a my zvolíme adekvátní úroveň a množství přebíraných zkušeností nebo znalostí.