I když člověk má sklon hledat příčiny strastí a radostí v nepřízni osudu, v osobní tragédii a vítězství, v emočních zvratech, přece jen existuje laické i lékařské povědomí o možné dědičnosti.

Člověk a geny (Pranama)

I když člověk má sklon hledat příčiny strastí a radostí v nepřízni osudu, v osobní tragédii a vítězství, v emočních zvratech, přece jen existuje laické i lékařské povědomí o možné dědičnosti.

Mnohé naše vlastnosti jsou výslednicí vnějších dlouhodobých vlivů. Například člověk není schopen syntetizovat vitamín C, dříve jsme si dokázali tento vitamín vyrábět sami a nižší savci jsou toho schopni do dnešních dnů. Ztratili jsme tuto výbavu, protože jsme měli dostatečný přívod vitamínu C a tento gen se stal nadbytečným nebo mohl být využit jinak.Takových příkladů je tisíce.

Jedním z nich je také fakt, že jsme během evolučního vývoje ztratili schopnost vnímat jemněhmotné vibrace, neboť tyto byly nahrazeny hmotnějšími vibracemi (zvuk – sluch, světlo – zrak, hmota – dotyk). Tento genetický aparát na vnímání jemněhmotných vibrací se stal nadbytečným, neboť byl dostatečný přívod jiných vibrací, lépe využitelných v přežití.

Je také možno dokázat účast genetického faktoru při vzniku určitých vlastností. Mnohé vlastnosti se přenášejí prostřednictvím mnoha genů, jejichž účinek se sčítá. Například schizofrenie, což je vlastně abnormální podoba osobnosti, se vyskytuje rodově. Celý rod je postižen stovky let, každý člen jinou silou, záleží na tom, kolik genů získal. Toto je známý a nezvratitelný fakt. Stovky let se určité chování jako červená šňůrka perel táhne rodem, když budeme i my pátrat v minulosti, zjistíme, že velmi podobný osud jako náš, stejné vlastnosti, stejné životní názory měl jeden z našich předků.

Kdyby byla zachována rodovost, kdybychom žili na vesnici, kde se lidé nestěhují, zjistili bychom, nakolik se naše osudy opakují. Je to dáno tím, že naši lidskou populaci tvořilo v prvotní době dlouhou dobu asi tisíc členů. Tito měli určité vlastnosti, určité geny nutné k přežití. Protože počet genů je omezený, je každá nepotřebná vlastnost lidského druhu časem vyselektována a odstraněna. Zůstane pouze to, co je z dlouhodobého hlediska pro člověka nejvýhodnější.

Bylo by zajímavé položit si otázku, nakolik je schopen jedinec svým chováním ovlivnit lidskou bytost jako takovou. Mám na mysli případ meditujícího a člověka s vyšším vědomím, který toto šíří dál. Zdali je vyšší kvalita vědomí z pohledu evoluce výhodnou vlastností, je-li k dobru vesmíru, kolik osob by muselo být takto zasaženo a po jakou dobu, po kolik generací by tento stav měl působit, aby se zapsal do genofondu.

Je také známou skutečností, že mnohé vlastnosti a dovednosti jsou uloženy na více genech a tyto se různě kombinují, tak jak je dědíme po otci a po matce. Častokrát stačí malá změna a je výrazně ovlivněna celá osobnost, jindy je změna výrazná a osobnost se nemění.