Pavlík: Dá se tedy vůbec hovořit o aktu „mistrovského zasvěcení“ nebo je to spíše dlouhodobý proces „mistrovského zasvěcování“?

Rozhovor s Pavlíkem

Pavlík: Dá se tedy vůbec hovořit o aktu „mistrovského zasvěcení“ nebo je to spíše dlouhodobý proces „mistrovského zasvěcování“?

I: Je to výborná otázka. De facto se jedná o obojí. Bez mistrovského zasvěcení by nebylo mistrovské zasvěcování, ale stejně tak lze říci, že bez mistrovského zasvěcování by nebylo mistrovské zasvěcení. Mistrovské zasvěcení budeme brát jako jakýsi jednorázový akt, jako druh slavnosti a energetické práce, při které se sdělí, že proběhlo mistrovské zasvěcení, a že dotyčný adept se stává mistrem. Podle mého názoru by onen slavnostní akt mistrovského zasvěcení neexistoval nebo by neměl smysl, kdyby nebyla předchozí dlouhodobá a systematická práce s Reiki. Lze to i přirovnat k tomu, že dlouhodobá systematická práce je něco jako příprava na mistrovské zasvěcení. Mistrovské zasvěcení je určitý druh významné události. Tato událost se však stává podnětem pro mistrovské zasvěcování, tedy pro život mistra po mistrovském zasvěcení. Dá se tedy říci, že mistrovské zasvěcení je impuls k tomu, aby se člověk postupně stal mistrem. Můžu dát příklad ze svého vlastního života, několikrát jsem absolvoval v různých oborech mistrovské zasvěcení, cítím rovněž vztah k několika svým mistrům. Cítím vztah k Devu Bhardwajovi, který mě otevíral pro esenci Tantry a přírodní léčby. Cítím vztah k Sw. Prem Amritovi, který mě otevřel pro Usuiho systém přírodní léčby. Cítím vztah ke svému japonskému mistrovi, obecně se cítím žákem Osha. Když se ohlédnu ve svém životě, je to tolik různých impulsů, ale teprve teď po 15 letech práce v oboru, teprve teď, když vydáváme třetí knihu, teprve teď, kdy mám velké množství žáků a několikaletý fungující systém Reiki-živá cesta, teprve teď, když někteří žáci dovršují vlastní zasvěcení, se sám začínám cítit jako mistr. Mistrovství v člověku uzraje.

P: To tedy může znamenat, že ne každý, kdo byl mistrovsky zasvěcen v mistra, rovněž uzraje. Čím lze tento proces uzrávání podpořit? Může například adept, který byl mistrovsky zasvěcen, a který se dosud necítí být mistrem, Reiki dále vyučovat? Je jeho vyučování plnohodnotné?

I: No, vyučovat Reiki není ten správný pojem, protože se předává energetický stav, předává se stav Reiki a ten nelze naučit. Ten lze vyměňovat a ten může skutečně v člověku nastat. Abych odpověděl na Tvoji otázku, tak bych musel popsat jev, kterému se v literatuře říká „posloupnost mistrů“. Velkou pomůckou pro předávání Reiki je to, že člověk se nemusí spoléhat na svou vlastní „mistrovskou energii“, ale že se cítí v proudu energie Reiki, a že se tedy v jeho činech zobrazují jeho mistři, jeho učitelé. Také, když se podívám na svůj vlastní život, tak do té doby, než jsem se začal cítit mistrem, tak jsem rozeznával, které mé činy odpovídají Oshovi nebo Bhardwajovi nebo Prem Amritovi… Takže toto je jedna část odpovědi, druhá část odpovědi je ta, že mistr by měl mezi svými žáky vybírat, měl by rozeznat jejich talent a pokusit se je nasměrovat pro to, aby ošetřovali nebo aby zasvěcovali druhé. Měl by své žáky podnítit k té či oné formě Reiki. Třetí odpověď, která mě napadá, je ta, že po mistrovském zasvěcení, tedy po onom slavnostním aktu se samo ukáže, jestli dotyčný na to má nebo nemá, protože musí udělat sám mnoho vlastních rozhodnutí, musí sám pracovat s lidmi a lidé cítí, že k nějaké výměně dochází, pak vznikne vztah mistr a žák, nebo necítí, pak tento vztah nevznikne.

P: Čím tedy může adept, který byl zasvěcen na mistra, svůj proces mistrovského dozrávání podpořit? Je to již vyloženě na něm samotném nebo zde stále hraje roli vztah k mistrovi či mistrům, kteří jej zasvětili?

I: Ve většině případů se vyplatí udržovat vztah se svým mistrem. Člověk zůstane v proudu energie, člověk je podporován a zásobován. Jakou má dotyčný jinou možnost, pokud v něm neuzraje mistrovství, pokud se sám necítí dostatečně silný, tak podporu potřebuje, záleží ovšem na něm, jestli umí tuto podporu přijímat, záleží na něm, jestli jeho předčasná nerealizovaná ambice vztah k jeho mistru nezabila. Je to jednoduché, nejsi-li sám mistr, potřebuješ svého mistra. Ale i když jsi sám mistr, tak si uvědomuješ, co to je kontinuita a uvědomuješ si, odkud čerpáš své kořeny a jenom hlupák by je utínal.

P: Co dalšího, kromě kontaktu se svým mistrem, může procesu „stávání se mistrem“ pomoci?

I: Návrat k základům. Absorpční schopnost člověka v procesu Reiki-živé cesty, v procesu jednotlivých celoročních škol, vůbec v procesu růstu v Reiki je přibližně 30procentní. Ve chvíli, kdy člověk prochází jednou Reiki školou, tak má jiný druh vnímání a jinou úroveň vědomí, než třeba jako absolvent všech celoročních škol. Návrat k základům s novým druhem vědomí a s novým druhem pozornosti je ten mistrovský klíč. Abychom byli praktičtí, zjisti, co všechno je za větou, že „Reiki není myslí řízená“. Zjisti, jaký praktický dosah v životě má etika Reiki, kde všude se etika Reiki v životě projevuje. Zjisti, jaký mají plná seance, harmonizace čaker a vůbec techniky prvního stupně účinek. Rozeznej rozdíl mezi celostní seancí, tedy seancí netematizovanou a seancemi necelostními tedy tematizovanými. Tematizovanou seancí je například „Seance na budoucí životní situaci“. Při mistrovském ošetřování se obdobný princip projevuje, když je člověk schopen na druhého celostně působit a když se nenechá nachytat na diagnostické postupy. Ve chvíli, kdy adept pochopí rozdíl mezi celostním ošetřením a diagnostickým ošetřením, je již krůček k mistrovství, atd. atd. Jednoduchá odpověď je „návrat k základům“.

P: Říkáš, že mistrovský symbol bez obsahu je prázdný, je to jen prázdná forma. Do jaké míry na tvaru této formy záleží?

I: Obsah a forma nejsou úplně odděleny. Určitý obsah může mít několik forem a zároveň několik forem není vhodných pro určitý obsah a stejně tak se do určité formy vejde několik příbuzných obsahů a zároveň několik obsahů se tam určitě nevejde. Mistr si volí mistrovský symbol pro své žáky buď z úcty k tradici, protože takový mistrovský symbol zastupuje určitý tradiční směr, ale jestliže vznikne nová situace, tak mistr může zvolit jinou formu. Tvar mistrovského symbolu by neměl být úplně známý, aby visel na každém rohu, pak se ztrácí intimita, pak se ztrácí vědomí, že pracuji s mistrovským symbolem. Tvar mistrovského symbolu by měl zobrazovat rovnoměrně princip řádu a princip improvizace. Nemůže být úplně chaotický a nemůže být úplně nastrukturovaný. Hodně záleží na tom, jaký význam dáme my konkrétnímu tvaru. Trojúhelník byl alchymistickým vyjádřením vesmíru, ale také strohou matematickou strukturou. Osobně jsem pro to, aby s novými směry vznikaly i nové symboly, zvláště jestliže symbol vynášíme z jeho původního kulturního prostředí a chceme ho použít v jiném kulturním prostředí. I-ťing v Číně bude vždycky znamenat něco jiného než v České republice.