Spojenectví s nejistotou mě však obohatilo, rozšířilo, rozradostnilo, možná paradoxně – dodalo a dodává síly.

Přípis Igorkovi – seminární práce

Chce se mi dávat odpověď na téma prožité akce v Lažánkách (v duchu tantrické filosofie)? To jest otázka pro mne veliká. Ano? Ne? Vlastně nechce... ale nedávat svůj pohled na uplynulý čas je mým obyčejem – normálností – zažitým způsobem života. Takže v duchu sloganu „změna je život“ se rozhoduji pro ano.
V uplynulých intenzivních 4 dnech Tantry 24.-27.9. 2005 jsem vnímal mnoho, velmi mnoho prožitků v citové oblasti, kterou zde však nekomentuji. Nemám tolik „květnatých a košatých“ přívlastků ve svém slovníku, jenž by nahradily ty, co mne napadají právě teď – krása, síla, jemnost, vzrušení, obdiv, úcta, ohromení... Jsou to slova málo dostatečná k vystižení situací, které se mi stávaly v programu i mimo něj – v čase relaxace, odpočinku nebo zábavy „z vlastního rukávu“.
Moc, moc mě zaujala diskuse na téma osobní vztahy, pornoprůmysl a Tantra v Lažánkách. Taktéž se mi líbila zdravotní praxe prostřednictvím aktivace akupunkturních bodů (minizdravotní program) i rituály v programu. V některých jsem si uvědomoval svou identitu velmi silně. Asi bych dal přednost stavu „rozlitého vědomí“. Snad příště...
Vrátím se však zpět – na téma nejistoty v osobních vztazích, které mne nejsilněji doprovází po ukončení tantrického setkání. Objevil jsem v sobě praktickou zkušenost z aktivního přijetí nejistoty. Tento fenomén mysli i života jsem se rozhodl akceptovat jako potřebný. Procítit jej, uvědomit si ho jako „spojence“. Doposud jsem vždy sázel více na „zemitější“ pohled na sebe i kolem sebe a nejistota mne vyváděla z duševního klidu, činila mne nervózním, směrovala mne ke strachu. Když to bylo obzvláště „zlé“, vzpomínal jsem či nacházel různé intelektuální postoje (kvůli vyrovnání) nebo různá vizualizační cvičení atd., včetně modliteb. Nejistotu též vyžaduji, nerad se totiž k čemukoli zavazuji, něco slibuji. A tak podle přísloví „Jak se do lesa volá...“ setkávám se s nejistotou v mém osobním životě hodně.
Spojenectví s nejistotou mě však obohatilo, rozšířilo, rozradostnilo, možná paradoxně – dodalo a dodává síly. Láska ze mne nyní vystupuje s menšími ztrátami, není tolik strachu, že nenajde zrcadlení ve světě. Nejistota je nyní mou součástí – více přijatou než dříve. Ne z donucení, ale z rozhodnutí experimentovat. Je více vědomou součástí mne samého. Bože! Je to krása! (Pozn.: názor! subjektivní pocit! Nedoporučuji číst dětem před spaním, nedoporučuji pro „duševně nemocné“!)
Děkuji všem, se kterými jsem sdílel společný prostor v Lažánkách v inkriminované době. Opravdu. Díky, že jsme se „sešli“ ke společné práci, sdílení, zábavě.
Tak zase na viděnou... :o)
Pady