Nalezení se

Pátek – zoufalství, smutek, nenávist, neláska k sobě. Tak s tím jsem tentokrát přijela do Lažánek. A nic jsem neočekávala. Bylo mi všechno jedno. Byla jsem protivná a plakala. Večerní páteční program mě trochu zastavil, zklidnil. Vůbec jsem takovou pohodu nečekala. Před sebou den ticha. Byly vyslyšeny mé prosby. Těším se na sobotu. A v sobotu mé tělíčko odpočívá, to že nemusím mluvit mi dává větší prostor věnovat se sama sobě. Dopolední program – práce s energií, džiberiš s rodiči byl skvělej a za odměnu spirála lásky. Vůbec se mi nechtělo zastavit, točila bych se do nekonečna. Uvnitř, v sobě, se pomalu nacházím. To co bylo před 10-ti dny utlumeno, to mé krásné já, se zase vrací. Nějak se vytrácí nenávist. Užívám si to. Poobědový spánek (díky tichu) pomohl zas fyzickému tělíčku. A odpolední masáže to sjednotily. Vrací se mi i úsměv. Cítím krásný klid, lásku, jsem v bezpečí. Večerní program – bála jsem se náročnosti. Pokračovala láska, harmonie v sobě. Ivův „koncert“ nádhera. Jsem, žiji, je mi teplo. Díky tichu jdu spát brzy. Usínám okamžitě.
Nedělní ráno – jsem nádherná, fyzicky odpočatá. Netěším se na dynamičku. No konečně! Dýchání do čaker. Moc příjemná změna. První, druhá a třetí čakra volají po dýchání. Další dýchají samy. Bolí mě bříško, bolí mě nohy. Třetí fázi sedím a užívám si dýchání jinak. Je mi pohádkově. Odměna, dárek, za ticho … nepopsatelné. Láska, harmonie, v tichosti si v čajovně užíváme a prožíváme snídani. Miluji sebe, děkuji Luděčkovi, hudba Iva – dárek nade vše. Beru kousky ovoce do rukou a zjišťuji, že hrozny jsou krásně šišaté, pomeranč příjemně kyselý, grapefruit zvláštně hořký. A pudink s piškoty a oříšky je nepřekonatelný. Občas kouknu po Luďkovi – pozoruje nás. Jsem v půli snídaně a všímám si Igorka. Kde se tam najednou vzal? Jen tak se zjevil? Nepřemýšlím nad tím. Jsem, je mi krásně, miluji všechny ty nádherné reiki kamarády. Jsou tak krásní. Mám velké štěstí – spoluprožívat s tak úžasnými lidmi. Dopolední program znovu připomněl moje bytí – tady a teď – mé pocity k sobě, rodičům. S rukama nahoře si užívám krásy universa, nebe, všeobjímacící lásky, při přechodu k zemi současného bytí, života a na zemi, vypouštím všechen svůj bol – v sobě, k rodičům, ke světu. A tanec života. Jak celý víkend jsem v tanci strnulá, mám chuť tančit ze všech svých pórů. Já tady jsem. Já jsem krásná. Připomínám si, že ten krásný život je o mně. Uvědomuji si to. Cítím to. Jsem přece úžasná. Jsem otevřená. Přece si nechávám svoje bytí kazit obvyklostmi. Dobře. Buďte všichni okolo mě sví. Ale už to není můj problém. Jsou to Vaše starosti, Vaše bolístky. Já si řídím svůj život. Já chci. Světélkuji. Jsem. Už zase vím že jsem. Jen ať mi to chvíli vydrží. Chvíli? Přála bych si věčnost. Jíťa.