Jsem v pyramidě na večerním setkání na tzv. White robe brotherhood.

Jsem v novém auditorium, v nové budově, která byla dokončena před třemi týdny.Jestě smrdí novotou . Aparatura chvíli funguje, chvíli ne. Kundalini odpoledne bylo zamícháno s disco hudbou. Pyramida není ještě nabyta energií.

Pyramida je nyní hlavní sál pro meditace, je z černého mramoru, tak , aby, co nejlépe kontrastovali bílé róby.

Je tu krásně, ale něco zásadního zde chybí. Probíhá večerní satzang, tancujeme, sedáme si a později se otevírá plátno a promítá se setkání s Oshem, které proběhlo někdy před patnácti lety. Všichni se baví. Osho je moudrý, inspirativní, vede nás k meditaci.
Ale něco zásadního zde chybí.

Již, když přicházíme do pyramidy kolem šesté večer, cítíme zvláštnost. Už je tma. Po cestě hoří svíčky. Podíváš se nahoru , na osvětlený vrcholek pyramidy a vzpomeneš si na něco známého. Tento pocit je hluboko schován a znovu a znovu se otevírá. Napadají tě asociace se všemi známými a neznámými faraony,
trochu si připadáš jako Indian Jones v Poslední křižácké výpravě.

Je zde podobně jako pri dušičkách, tma, svíčky, posvátno, ale zárověn mrtvolno.

Nová asociace. Jsme ve frontě a je to něco podobného jako čekání před mauzoleem Vladimíra Iljiče Lenina. Jistě, nemusíš vstoupit, když nechceš, ale stejně tu jsou hlídači, kteří tě vedou k přesnému rituálu.
Stejně na tebe volají"PST". Můžeš být spontánní při úvodním tanci, ale tvá spontaneita je přesně vyhrazena.

Něco zásadního zde chybí.
"Bílé róby" jsou nejdůležitější meditaci během dne, ale je to setkání s mrtvolou.

Nejde jenom o formu. Oshovo slovo je opravdu mocný nástroj transformace.
Každý diskurz opravdu stojí za to. V tomto provedení je však podáváno jako
mysterium smrt, nebo oda za zemřelého, nebo pieta .
Není to tak úplně, protože Osho na pásce žertuje a rozpouští tu hnilobu.
V tomto možná vězí. Čím více je Osho na pásce živější, tím jsou posluchači mrtvolnější. Smějí se vtipům, reagují. Ale jsou to vtipy, které možná již několikrát
slyšeli, je to diskurz, který už zažili.

Nejde jenom o formu. Celá léta se sanjásini učili naslouchat, odložit mysl, být
receptivní, přijímající absolutne vše, být oddáni.
Osho zemřel a oni jsou najednou dobrými žáky videopásky, která v nich oživuje
dávno zapomenuté časy.
Jsou dobrými žáky mrtvého Osha, jsou dobrými žáky mrtvoly.
Sami jsou mrtví a tak z Osha udělali mrtvolu.

Jestli je opravdu něco hodnotného a živého, tak se to mění. To, co před lety bylo silné setkání s osvícenou bytostí, je nyní mrtvé setkání s duchem na plátně.

"Bílé róby" jsou nejvýznamnější akcí dne, já je cítím jako symbol života v Osho komuně a tento symbol vypovídá o tom, co se zde děje. A děje se zde pouze to, že se vzpomíná na staré dobré časy, kdy byl ještě Osho mezi námi.

Jsme v muzeu, mauzoleu, Cheopsově pyramide.....
Jsme v muzeu a je jedno, jestli jsme uvnitř budovy nebo venku, protože uprostřed té instituce zde něco zásadního chybí.
A tím je živý mistr, který oživí ty spící.