Na poprvé na mě působí dost zvláštně aj i vlažně.
K čemu je toto vlastně dobré.
To mi hlava jaksi nebere.


Na letošních mysteriích se objevila trocha zvláštní meditace nazvaná Dakini.
Prezentovaná jako obrácená kundalini meditace.
A pač mě v jednu chvíli hodně silně vykolejila tak se teď tímto článkem pokusím
sám pro sebe přijít na to proč.

Intimní "párová" technika. Nebudu ji do detailu popisovat.
Pro ty co byli není třeba a pro ty co neznají nechť přijedou na tantrickou školu.
Opakovala se celkem 5x co si pamatuji.

Dakini číslo jedna:
Jsem ve trojici se dvěma ženami.
Klidová fáze vnímání energií, tanec, třesení a klidová fáze odpočinek.
Na poprvé na mě působí dost zvláštně aj i vlažně. K čemu je toto vlastně dobré.
To mi hlava jaksi nebere.

Dakini číslo dvě.
Večerní. Muži si mají připravit prostor pro meditaci.
Ozdobit, ozvláštnit to místo.
Už když se dovídám o tom že se tato technika opět bude ve mě vyvolává strach.
Panický strach.
Strach z něčeho.
Ani nevím z čeho. Ale vím ale nechci to dávat najevo.
Bojuji s tím.
Potřebuji být s někým komu můžu důvěřovat a plně se odevzdat.
A tak nějak cítím že tomu tak nebude.
Vybírají si ženy. Mám oči zavřený a čekám kdo.
Když je otvírám vidím dvě ženy.
Vybrali si mě dvě ženy.
Jak úžasné.
Až na to že tyto dvě ženy jsou pro mě dosud téměř cizí.
Dosud nebyla příležitost se blíže seznámit.
Teď ta příležitost je ale já je vnitřně odmítám.
Proč?
Proto že jsem chtěl být s tou a s tou...
Trápím se.
Tečou mi slzy a nemůžu se na nic soustředit.
Jak je to vůči nim nefér.
Cítím se hodně špatně.
Emoce jdou ven.

Dakini třetí.
Hned druhý den ráno.
Tak nějak podvědomě si přeji aby nebyla ve trojicích ale nějak skupinově, třeba do kruhu.
Má myšlenka se zhmoťnuje a skutečně je postavená do kruhu.
Nic neřeším a užívám si ji.
Včerejší boj je zapomenut a energie v kruhu je úžasná.
Přicházím této technice na chuť.

Odpolední sharing.
Proti mému zvyku to ze sebe všechno vyklápím.
Téměř vše.
Následuje skupinové dýchání a já v něm uprostřed.
Hustý.
Emoce dostávají energii a celé mé tělo je jak ve víru.

Dakini čtvrtá.
Poprvé skutečné párová.
Už si nepamatuji jakým způsobem došlo k výběru.
Snad že jsem měl možnost sám si vybrat.
Tak či tak jsem s krásnou dívkou která mě velmi zaujala během šátkových dní, kdy jsme mezi sebou komunikovali pouze doteky.
Po předchozích katarzích přichází uvolnění.
Pamatuji si toto už i z loňských mysterii, kdy jsem musel projít stejným stavem abych pak byl schopen najít sám sebe a vstanout z trosek.

Dakini pátá.
Po nonstop programu přichází únava.
Až taková že si z této poslední moc nepamatuji.
Snad jen to že jsem několikrát usnul.
Je to škoda.

A závěr?
To kdybych věděl.
Nepřijmutí daného okamžiku, nepřijmutí sebe, snaha z celku vytrhnout kousiček a mít sám pro sebe.
Nastavení zrcadla, náraz do zdi a probuzení.
Ve výsledku je vlastně jedno s kým jsme, při technice či v životě, když nejsme sami se sebou.

Je krásná skoro podzimní noc...