Tepanoé píše: .....................vyrážím do polí....do prostoru..napojuji se na
přírodu,odevzdávám tělo,at si jde ,kam chce....toužím po uvolnění,,s každým
nádechem ze mně vyrážejí skřeky...až v lese u stromu,v objetí ,přichází mokrý
úlevný pláč....sunu se k zemi..klečím ,objímám strom...vzpomenu na mail
kamarádky,,,nedovedu přijmout lásku?....najednou objímám nohy muže,,,,pláču a
prosím o odpuštění,,neumím to jinak..pomoz přírodo..bráním se přijímat,bojím se
odevzdat..........děj běží,nevím přesně,kde jsem chodila pak....snad se potácela
po lese....vyčerpaná,plačíc,sotva jsem došla domů...vyčerpaná pláčem...ale bez
úlevy.....

den první
ajaj návrat do práce.....pocit trojrozměrného břicha,težkého,naplněného něčím
odporným...špatně od žaludku při zrychlení pohybu,motající hlava....občas ze mě
vyrazí ten odporný kašel,který mi vyběhl z břicha při sobotní mandale...emoce
,pláč na krajíčku....
kontäkt s Moničkou....její okamžitá odpověd a pozornost něco uvolnuje a vyrážím
do přírody hned(její rada)..uvolnění u rybníka,stromy,pláč.............v noci se
budím,,,vnímám její tvář ,hvězdy,břicho....nepamatuji si moc,,,,jen pocit,že to
stále jede,že se něco děje......
den druhý
ranní procházka,,jo,nějak to v práci zvládnu....dělá mi dobře......
děj v těle pokračuje zimnicí,průjmem..pak zase horkostí a ledvinami.....břicho
tak ohromné....jako když není moje---jen už cítím,že jsem více nohama na
zemi...
den třetí
tělo necítím,jen občas v břiše dloubne...takové.nezapomeň!...přesto mi je
hůř....jak zamrzlé emoce....bez citu,bez nálady,těžko mi je...toužím po
babiččině duchně,nebo po vědomé trpělivé náruči...chce se mi brečet,ale nejde
to...nemám energii na nic
ale stále to jede,připadám si,jako když něco ze mně vychází všemy
pory,kůží,očima........mail od miláčka,kamarádky...tolik lásky..a mě se vůbec
nedotkne..mezi čtoucíma očima a srdcem je ledová
zeď......ven...ven.......vyrážím do polí....do prostoru..napojuji se na
přírodu,odevzdávám tělo,at si jde ,kam chce....toužím po uvolnění,,s každým
nádechem ze mně vyrážejí skřeky...až v lese u stromu,v objetí ,přichází mokrý
úlevný pláč....sunu se k zemi..klečím ,objímám strom...vzpomenu na mail
kamarádky,,,nedovedu přijmout lásku?....najednou objímám nohy muže,,,,pláču a
prosím o odpuštění,,neumím to jinak..pomoz přírodo..bráním se přijímat,bojím se
odevzdat..........děj běží,nevím přesně,kde jsem chodila pak....snad se potácela
po lese....vyčerpaná,plačíc,sotva jsem došla domů...vyčerpaná pláčem...ale bez
úlevy.............
den zatím poslední
změna...cítím něco teplého,,,,v hrudi,,u srdce....ano,hurá,náznak tepla..hned je
mi lépe........bříško je normální, pocitově splasklo...ale v křeči,,,neuvolněné
v solaru..UF.Uf....odfukuji,prodýchávám.....před den cítím vlny emocí,tak bych
potřebovala brečet....ale už nechci,,mám toho dost.....ale cítím vývoj toho
všeho,vím,že musím,,,,,pokládám si otázku.jestli do toho nejdu moc násilně
natvrdo,jestli si sama nedržím ten stav......
jdu ven....lehce....pokud to má přijít,tak to příjde,,,,,nechce se mi zažít,to
co včera.....nechce se mi ani ten proces přerušit.....odevzdávám se přírodě..jen
vnímám a jen dýchám........ovšem za chvíli jsem mimo..a děj probíhá bez mého
ovlivnování...nohy mě nesou ....k rozkvetlému keři v polích....krása....á
slunce...lehám na záda,nad sebou květy,slunce mě zahřívá....a slzy přicházejí
samy...ano,,,dovolit si přijmout...dovoluji si nechat odejít to
hnusné,bolestivé.musím si ulevit..cestou takhle močím často...po každém
silnějším výbuchu v sobě,mám najednou silnou potřebu......pokračuji v
cestě....zničeho nic začne pršet..mraky nikde,,,táhne mě to k suchému
stromu...šustí na dálku..... jako když se vše děje kvůli
mě...slunce,květy.déšt,mrtvý strom...................přitáhne mě tráva....a zase
lehám...na břicho....zase vylézá slunce a zahřívá mě,pod nosem mi voní
tráva,hlína....ááá je mi dobře...áno.................ležím dlouho......a zase
jdu.......ted mě to táhne k potoku,,cvrkot vody,jemný potůček mi evokuje
dětství.....a zase pláč,,,,ale ted už je to
jiné....jemné....úlevné...ano....nejhorší mám za sebou..........za zapadajícím
sluncem se vracím
domů......HLAD......hmm,chléb,máslo,pažitka..hmmm.......krb,oheň......přitisknu
bříško na dvířka,,jo,,to je báječné...nahřívám si pak polštářek a delší dobu
prohřívám bříško...dělá mi to tak dobře........ano......mám pocit dobře vykonané
práce......uvolnění....

Ted se těším konečně na odpočinek..ANo......

a tímto to úplně pouštím..¨cestou kamsi do éteru....se toho zbavuji------a
prosím tě , pošli to na Sugamu...tím se toho úplně zbavuji...ani to po sobě
nečtu...takže případné nesrozumitelnosti prosím omluvte
. díky......Tepanoé