To je krása - venku oficiálně začaly prázdniny a pro plno lidí čas volnosti, oddychu a radosti - no a co se týká písemného projevu, na všech rovinách nastala okurková sezona. Takže jednu okurku předkládám:

Já se radovala jak s plnou parádou začnu čas oddychu - že uklidím celý dům, přeorám celou zahradu - a nic z toho není. Sice mě tady nikdo nezlobí, že má hlad (dětičky jsou na táboře a tak podobně) ale já mám nějakého bacila. Což vypadá tak, že se ploužím obhlížím práci NEMOHU ani číst a tak spím a dívám se na televizi - viděla jsem za ty dva dny filmů jako za půl roku ne. K mému překvapení se mi ale všechny líbily.

A v jednom okamžiku jsem úplně ustrnula - viděla jsem jak je Richard Geere krásný.
To asi není až tak objevné že? Tenhle chlap totiž "zraje" a je jako pán v letech prokazatelně krásnější než coby "jinoch". Jenomže já mluvím o jiné kráse. A teď už hodnou chvíli přemýšlím k čemu bych onu krásnu přirovnala.
Protože jsem si uvědomila, že poslední dobou se na lidi dívám stejně jako na Geera. Rozhodně ne často - je to spíše výjimečné. Když něčí tvář najednou získá dokonalost, rovnost linií, klid, nemám slov na to popsat co v ten moment vidím - ale vždy to ve mně vyvolá překvapení úžas.
Pár let už mám to, že jsou okamžiky, kdy mi i cizí lidé připadjí krásní. Obvykle ale ne fyzickou krásou, spíše tím jak se chovají, co dělají, co říkají jak jednají. Pokud něco ve mně vyhodnotí že je to krásné potom se začnu smát, ze srdce mi jde radost, těším se individualitou toho člověka. Tím smíchem tu situaci oceňuji - ne samolibě, ne z pocity převahy - naopak z radosti, jak je krásná naše odlišnost...

Ale teď vidím krásu bez vnějšího projevu. Ne takovou jako když se díváte na krásné zvíře - ne omyl teď jsem na to přišla. Už vím ten rozdíl. Máte své milované zvíře? Potom ten pohled není ono, ale díváte-li se na divoké zvíře a oceňujete jeho krásu. To by se tomu mohlo blížit. Nezaujaté hodnocení krásy linií.

Asi také se tomu blíží okamžik, kdy jsem viděla vodu - vylezla jsem na útes v moři a najednou jsem viděla neskonale krásný třpytící zázrak - zcela nezávisle na logickém mozku jsem vodě začala děkovat a ač teď mi to slovo nejde moc napsat - žehnat.

Už dávno jsem převzala odpovědnost i za své fyzické zdraví. Nějakým způsobem vím, že tělo a psyché je propojené. Uzdrav tělo (bylinkami..homeopatií) uzdravíš i duši, ale i naopak - změň nějaký vzorec a objeví se to i na fyzickém poli....
Asi už trošku tuším, kde je zakopán můj současný pes (bacil).

Přeji krásné léto

z