Sedím s kytarou, vedle sebe sklenku vína, hraju, zpívám.....
Zpívám o nevinnosti, o šťastných letech, kdy se problémy řešili klukovsky.....
O letech, kdy jsem osedlal svého modrého železného Ilčiho a jako Vinetou jsem vyrazil do světa se svým pokrevním bratrem Old Shaterhandem na Hatátitlovi......
O letech, kdy jsem nemusel prožívat zklamání z nešťastných lásek, nedostatku peněz, z finančního úřadu, z cen benzínu......
Vždycky hraju, zpívám, když je mi smutno. Když mám pocit, že něco není v pořádku. Když se mi bortí plány, touhy, sny....jako bortící se věž na tarotové kartě.
Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas,
táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás,
Vrabci nám jedli z ruky, život šel bez záruky,
ale taky bez příkras
Možná že hloupý, ale krásný byl náš svět,
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret,
a všechna tajná přání plnila se na počkání,
nebo rovnou hned
Již dlouho jsem neseděl sám s kytarou.....nebylo třeba. Žil jsem si poklidný život starého mládence.....pravda, chvílema to byla nuda, ale dělal jsem jen to, co jsem dělat chtěl.....
Co je lepší....život, kdy si žiju, jak chci, dělám si co chci, nemusím se na nikoho ohlížet, nikdo mi za nic nemůže nadávat, vyčítat......nebo život s někým po boku, s někým, kdo má představu o tom, jak by "TO" mělo vypadat, kdo vás ovlivňuje, kdo vám dá najevo, když se mu něco, co děláte, nelíbí.....
Neznám odpověď....
Vím jen to, že sedím s kytarou a zpívám....o letech nevinnosti, o smutku, o životě tuláků bez domova, o divokých koních, o kometě, která, až znovu přiletí, tak přiletí na Zemi, kde já již nebudu
maitreja
