Dva úryvky k Mysteriím života, lásky a smrti

Úryvek první

On Opuštěný, bezejmenný ostrov. Jediný uprostřed velkého moře.
Ona Připomíná mi jednoho zvláštního člověka.
Byl to prostý muž. Každé ráno po probuzení byl zvyklý vypít pohár vody, kterou si vlastnoručně načerpal ze studny.
Byl to pro něj malý obřad. Nejdříve pozoroval čirou tekutinu, ochutnal jestli má správnou chuť a teprve potom obsah pomaličku vypil. Každá kapka vody mu připomínal kapku času.
Zdálo se mu, že může vlastně pozorovat čas. Byla to voda ze studny, kterou sám kdysi vykopal, byla to jeho voda a tak, jak byla čistá, tak prostý a spokojený byl jeho život.
On Ale jednou nastalo období velkých dešťů. Pršelo silně několik dní a studna, jeho studna byla plná blata. Muž ráno vstal a načerpal místo čiré tekutiny hnědou zkalenou vodu.
Od té doby se zkalil i jeho život. Nikdy již ráno se neprobouzel rád, nemohl se těšit z toho nejprostšího, celý den byl pro něj utrpením.
Nemohl pozorovat odkapávání kapek času. Od té doby byl nešťastný.
Ona Jenže období dešťů přestalo a voda, jeho voda mohla být dávno čistá a čirá jako dřív.
Stačilo zkalenou vodu vyčerpat, jenže muž se o to ani nepokusil a jenom byl nešťastný. A kdyby se přeci jen pokusil, nikdy by mu voda nepřipadala dost dobrá, neboť už byla jedenkrát zkalena.

Úryvek druhý

On To je pohled! Závratná výška. Vysoká hora se podobá kopečku uplácaného písku, rozlehlé pole má velikost lidské dlaně a tamta zelená tečka, to je zahrada.
Ona Jabloňový sad… Jednou na jaře šlo kolem něj dítě. Zastavilo se a pak vstoupilo mezi stromy. „To jsou jabloně?“ zeptalo se hlídače sadu.
Hlídač sadu přisvědčil. „A dal bys mi jablko?“ Hlídač sadu se jen usmál. „Musíš ještě počkat, jabloně teprve kvetou.“
Přišlo léto. Slunce prosvítalo korunami stromů a v sadu se objevilo dítě. „ Dal bys mi jablko?“ Ještě ne, jablka nejsou zralá, nechutnala by ti“, odpověděl hlídač sadu. „Když já tak moc chci už teď“, žadonilo dítě. Hlídač sadu mu dovolil aby si utrhlo a ochutnalo. Jablko bylo kyselé. „Vidíš a kdyby mohlo ještě nějakou dobu zůstat na stromě, bylo by sladké a dobré. Teď už z něj nic nebude.“
On Pak byl podzim. Vzduchem se vznášelo barevné listí a dítě přišlo potřetí. „Dal bys mi jablko?“ „Utrhni si,“ odpověděl hlídač sadu.
Dítě si utrhlo, jablko bylo sladké a dobré.