Její celý život je o otevření a lásce, dávání lásky a přijímání lásky. Její prvotní utrpení a její primární radost je v láskyplných vztazích, obvykle s intimním partnerem, ale i se svými dětmi, přáteli nebo s Bohem.


... a zde je od stejného autora na téma ŽENA - David Dejda - Ako rastie žena

Ženská síla není orientovaná na cíl a směrovaná, takže Žena hrdinka není válečník který seká překážky. Spíše je bohyně,
která otevírá dveře s láskou. Mužský válečník se prosekává přes překážky na svobodu a pravdu, Ženská bohyně svítí 
vyzařováním lásky a otevírá průchody k srdci. Muž je v prvé řadě potýkání se se sebou, pohyb za vlastní strachy a učení 
zvládnout neznámý terén. Žena je v prvé řadě posunována svojí potřebou lásky. Ona je také touha nalézt způsob jak uvolnit
lásku ve svém srdci. Její celý život je o otevření a lásce, dávání lásky a přijímání lásky. Její prvotní utrpení a její primární 
radost je v láskyplných vztazích, obvykle s intimním partnerem, ale i se svými dětmi, přáteli nebo s Bohem. Muž
je v podstatě osamocen, dokud se nerozpustí ve svobodném vědomí. Žena je v podstatě ve hře vztahů, dokud se nerozpustí
ve svobodné lásce. Muž třímá svůj meč pravdy. Ženská bohyně tančí v zahradě lásky. Stejně tak jako muž v první
etapě se ohlíží po větším meči, žena v prvním etapě doufá ve více lásky – dávat i přijímat. Když její intimní vztah
nefunguje, myslí si, že by to mohla být její vina. Možná že nedává dost lásky. Možná očekává příliš mnoho. Možná že
potřebuje jinou příležitost. Láska je její téma a žena v první etapě pro to udělá cokoliv. Vzdá se svých vlastních
potřeb, vlastní síly, vlastní autority. Dá je dětem, manželovi, učiteli, své touze po tom, o čem si myslí že je láska. Pokud se
láska dotýká jejího života, otevře se jí a nechá proudit svou energii a pozornost na objekt své lásky. Umí jen stěží připustit 
své vlastní potřeby, svou vlastní moc, svou vlastní identitu, protože tak snadno otevírá své hranice v naději na lásku. 
Opuštěním svého vlastního centra se žena v první etapě snaží naplnit sama sebe napodobeninou skutečné lásky. Aby
naplnila své prázdné srdce jí zmrzlinu, čokoládu a sušenky. Možná sleduje mýdlové seriály nebo čte romantické romány. 
Skutečná láska se vždy zdá mimo její dosah: „Možná si nezasloužím lásku. “ Obsazuje vše co nabízí potenciál lásky: „
Možná v tomto vztahu, je zde šance. I když mě využívá, myslím že se může změnit. Chci jen aby řekl, že mě miluje.“  
Nakonec se její bolest stává příliš velkou. Už nebude dělat nic výměnou za potenciál lásky. Nebude se vzdávat osobní
identity a osobních potřeb. I když chce intimní vztah, je rozhodnuta stát na zemi.
To je žena druhé etapy, žena, která se  dočasně zaměřuje na lásku k sobě. Muž ve druhé etapě je oddaný spíše 
sebezdokonalování než zisku, žena druhé etapy  je oddaná spíše sebelásce než vzdávání se vlastních potřeb pro naději 
získat lásku. Žena ve druhé etapě již není  závislá na lásce jiných, tak jako muž ve druhé etapě již není závislý na věcech 
a lidech mimo něj. Žena ve druhé etapě stojí celistvá, často ve společnosti jiných žen ve druhé etapě. Již více nepotřebuje mužů.
Aby se osvobodila ze závislých vztahů s muži, kultivovala svou vlastní vnitřní Mužskou energii. Naučila se prosazovat svoje
potřeby zjevně, vést sama sebe svou vlastní vůdčí dovedností, vidět sama sebe skrze vlastní milující zrak namísto skrze
zrak vnějšího milence. 
Je sama sebou. Převzala odpovědnost sama za sebe. Emancipační hlas je jeden z hlasů ženy ve druhé etapě, oslavující její
svobodné ženství se svými sestrami. Jako kulturní posun, ženy, které následovaly mužské pokyny se naučily spoléhat
na vlastní vnitřní hlas a smysl pro vedení. Již pouze nenásledují mužské vedení, umožňují sami sobě být vůdcem.
Takové ženy se osvobodily nejen od mužů, ale i od vlastních pochybností. Stejně jako její protějšek, muž druhého stadia,
je i žena druhého stadia nezávislá, odpovědná sama za sebe a oddaná vnitřní i vnější transformaci. Ve skutečnosti je 
to druhá etapa, kdy jsou si muži a ženy nejvíce podobní. Oba jsou oddáni odpovědnosti za sebe. Oba se zajímají 
o sebeurčení a respektují osobní hranice Oba proto chtějí vytvořit vztah dvou nezávislých lidech kteří
se setkají a vyřeší vyrovnané spravedlivé partnerství. Tyto vztahy jsou často jednoznačně vlažné. Proč? Protože i když
vzájemné zodpovědnosti za sebe je mnohem více než ve vzájemné závislosti, je to o hodně méně, než vášnivá vzájemná
odevzdanost v lásce. Slova "vzdát se" a "oběť" rozhořčují muže i ženy ve druhá etapě stejnou měrou. Druhá etapa je celá
o osobní síle, osobní autenticitě a vytvoření osobního postoje jako individuálního – důstojného, silného a nezávislého. 

Ženy a muži druhé etapy mluví hlasitě. Nenásleduji žádné dogma, jsou sví. Žena druhé etapy je tak opatrná na ztrátu 
svého středu že, se obává milovat muže svobodně. Nevěří, že on uctí a ocení její otevřenost. Obává 
se dát muži ten druh posvátné lásky kterou přetéká její srdce. Oba, muž i žena ve druhé etapě jsou opatrní na opuštění
vlastních hranic nebo překročení emociálních hranic partnera. Jsou to „bezpeční“ muži a ženy. 
Jak žena vyroste z druhé  do třetí etapy? Stejně jako muž ve druhé etapě může dospět k uvědomění, že se stále cítí
nekompletní a nedokončený, žena ve druhé etapě si může uvědomit že stále hledá lásku. Její srdce stále touží. Stále 
cítí prázdnotu, ať už má vztah vzájemné odpovědnosti za sebe nebo ne. Pro většinu žen není dostačující sesterství.
Stejně jako muž druhé etapy je zmenšen na nulu v hlubinách absolutní marnosti, žena druhé etapy je zmenšena na nulu
v černé díře své hluboké potřeby. V samém středu jejího života něco chybí. Její nezávislá síla nenaplní prázdnotu uvnitř
ní a nenaplní ji ani její vztah s muži.
Co může dělat, když ani vztah, ani osamělost naplňují potřeby jejího srdce? Musí opustit svůj vztah a svou nezávislou
pozici, obojí, a být nasátá skrze tu černou díru svých potřeb před tím, než se může vynořit jako motýl s křídly lásky. 
Když zemře žena druhé fáze, narodí se žena třetí fáze.
Žena třetí fáze již dále nehledá lásku, ale spíše dýchá lásku, uvolňuje se do lásky a vyzařuje lásku. Muž třetí etapy
opustí vše kvůli opravdové svobodě, žena ve třetí etapě opustí vše kvůli opravdové lásce. Již není závislá na vnější lásce.
Již nespoléhá na lásku k sobě. Spíše je vtělenou láskou. Její rozpoložení není být něčeho potřebná, ani hrdá, ale nadšená.
Její ruka není příliš oddaná, těsně přiléhající, ani odkládající, ale žehnající. Nemiluje tak, jak by „manželka“ milovat měla.
Nemiluje tak, jak by „osoba“ milovat měla.  Miluje, není plná strachu, není opatrná, ale je oddaná v lásce. Žena ve třetí
etapě není ostýchavá ohledně své fascinující síly Ženské lásky ani není dbalá udržování své osobní identity. Ví, že je láska
a tak má ve zvyku dávat lásku,  okamžik za okamžikem, v extázi vzdávání. 
To je konání ve třetí etapě ženy: dávat lásku, být k dispozici, „Miluji tě“ protože láska je její skutečnou povahu. 
V závislém vztahu, žena v první etapě svádí (očaruje) muže, od těla k tělu. V nezávislém vztahu žena druhé etapy zaujme
muže, od mysli k mysli. V Důvěrném spojení žena třetí etapy nadchne muže, od srdce k srdci.
Žena v první etapě je žena svého muže. Druhá etapa je její vlastní žena. Třetí etapa je láska v podobě ženy.
Její identita není odvozena od jejího muže ani z ní samotné. Její potřeba osobní identity je ve skutečnosti
 pryč, takže září v jasu své lásky. Chtěla tuto nekončící lásku od muže a žádný muž jí nemohl dát co chtěla. 
Chtěla nekonečnou lásku od sebe a nemohla si dát dostatek lásky aby naplnila sama sebe dokonale. Nyní obětovala 
své hledání lásky protože získala vědomí lásky. Cítí hluboko ve svém jádru, že ona je láska. Ví, že buď bude láskou 
a bude dávat lásku nebo se zhroutí. Žena ve třetím stadiu ví, že není žádný definitivní vztah k nalezení, že není 
žádné dosažení dokonalého sebepřijetí. Chápe, že nikdy nebude dostávat dostatek lásky od vztahu ani ze sebepřijetí.

Ale nemusí víc. Objevila, že když je k dispozici, „Miluji tě“ tak je její život naplněn láskou. Uvědomila si, že když chce
cítit lásku, vše co potřebuje je dávat lásku. Ve skutečnosti jediná doba kdy cítí lásku je když miluje. Její hledání lásky 
je skončeno. Může zanedbat lásku, ale její paměť je vždy stejná: Já jsem láska a miluji tě. V tomto okamžiku zažívá
pocit, že její tělo je živé, její dech je vdechovaný a její srdce je otevřené vyzařováním lásky, která chce přirozeně
plynout z jejího srdce. Následuje sebe v pohybech lásky v tomto okamžiku. Je tančící energií lásky.