Dva obrazy o mužském kmenu.
"Axis mundi (osa světa) je starobylý obraz, který muži potřebují právě dnes, když zakoušejí rozpad současného patriarchálního vědomí. Není třeba, aby se muži žen báli a tento svůj strach předehrávali ve formě tyranů či otroků - stačí, aby bylo nastoleno vnitřní spojení s prvotním falem." - Eugene Monick - Falos (Posvátný obraz mužství) - 2004

Mužský kmen

Mám rád svého kamaráda Slávka. Znám se s ním již 35 let. Mám rád dobré vínko. Slávek samozřejmě taky. Proto za ním přijíždím na návštěvu a jdeme společně do vinotéky. Je dopoledne 10 hod. Slávek je čerstvý důchodce. Říká mi: „Dnes tam budou jenom samí důchodci. Ty jsi jediný nedůchodce. Je to tím, že dopoledne jsou ostatní lidé v zaměstnání, a ti si vínko dají až odpoledne po práci.“
V místnosti je příjemně. V prosklených kamnech praská oheň. U dvou malých stolků sedí několik mužů. Jsou to staří muži. Jeden z nich chová na klíně jezevčíka a vypráví příběhy ze šachty. Ostatní střídavě pomalu popíjejí víno a tiše hovoří a naslouchají. Je tam zvláštní klid a jakési neviditelné propojení. Náhle jeden z mužů zbystří pozornost, vykoukne z okna a zvolá: „Chlapi! Podívejte se rychle ven! Tam jde ale baba a jaký má pěkný prsa.“ Staříci se podívají, uznale pokývnou hlavou a pak si zase zvolna sednou, přivoní k vínu, ochutnají kapku a popíjejí dál. A taky vzpomínají.
A pak promluví další z nich. Při prvním pohledu se od ostatních mužů nijak neodlišuje. Stařík jako všichni ostatní. Popíjí už druhý hrnek svařeného vína a evidentně si to užívá. Vypráví o Slovensku, o slovenských holkách, o vojně a o mobilizaci. Jeden muž se ho ptá kolik, že je mu vlastně let, když tohle všechno vypráví. Narozen 1920 – je mu tedy 90 let. Čiperný muž s jiskrou v oku si pochutnává na svařeném víně a vypráví příběhy o tom jak balil ženské někdy před 2. světovou válkou. Poslouchám spolu s ostatními muži ( mladšími o 25 – 30 let ) jeho vyprávění. A pak si najednou postupně začínám vzpomínat o koho jde. Je to muž, kterého si pamatuji jako malý chlapec z mé rodné vesnice. Měli řeznictví, ale on nikdy nejedl maso a ani ho nebavilo maso krájet, sekat a nějak připravovat. Ptám se ho, jestli je od „nás“. Odpověď zní ano. A vzápětí se ptám na mého dědečka. Moc dobře si ho pamatuje. Děda byl tenkrát vedoucí místního Sokola a velký a uznávaný cvičitel. Pán sedící proti mně byl tenkrát dorostenec. A dozvídám se další věci. Přišla mobilizace a děda musel nastoupit pohotovost , no a můj vyprávějící – tehdy coby nejlepší dorostenec – musel nastoupit na dědovo místo a dělat vedoucího sokolům. Bral to tehdy jako velké vyznamenání, že může být na dědově místě a zároveň to byla pro něho velká zodpovědnost. Muž povídá ještě dál, poslouchám a pak už ani tolik nevnímám. Do očí se mi pomalu dere několik nenápadných slz. 15 let po smrti mého dědečka najednou opět silně vnímám jeho přítomnost a naslouchám vyprávění o něm a o věcech, které jsem ani nevěděl. Cítím se najednou silně spojený s dědečkem a všemi ostatními muži, kteří zde naslouchají vyprávění a popíjejí víno. Je opět zvláštní ticho a prostor prostupuje jakási neviditelná energie mužské pospolitosti – mužský kmen. Uvnitř sebe děkuji moc za tento čas a setkání.

Obraz 2
Sedím za stolem na horské chatě u mého známého a pojídám večeři. Vedle mě napravo sedí tři malí nezbední kluci ve věku 3 – 5 let. Dva synové a jeden synovec mého hostitele. Pojídají taky večeři, tím dětským nimravým způsobem, neustále u toho štěbetají a jsou neuvěřitelně roztomilí. Pozoruji je a za tou dětskou neposedností a neustálým pohybem najednou vidím jak jsou spolu krásně spojeni dva bratři a bratranec. Naproti nim na druhé straně místnosti sedí v křesle starý muž, dívá se téměř netečně před sebe, těžce oddychuje, v ruce má lahvičku s vitamínovým nápojem a pomalu popíjí. Je to jejich dědeček.
Můj hostitel ještě něco připravuje u kuchyňské linky, dává klukům zákusek a dědovi ještě jeden nápoj. Pozoruji dva světy. Svět malých chlapců - mladý, rostoucí, rašící, plný energie, zářících očí a očekávání. Svět starého, nemocného muže – umírající, bez zájmu, hasnoucí, klidný. Ale zároveň vidím že se tyto oba dva světy vnímají.
Přichází noc. Popíjím s hostitelem víno a povídáme. Najednou zpozorní. Slyší nějaký zvuk. Jde se podívat nahoru do pokoje. Po chvíli se vrací s úsměvem na tváři: „Představ si, že děda spí společně na jedné posteli obklopený klukama. Dělá mu to dobře cítit tu mladou energii.“ Uvědomuji si jak je to krásné a jak se tyto dva zdánlivě odlišné světy - světy mužů mladých i těch starých vzájemně spojují a podporují.
A opět cítím to spojení mužů – mužského kmene.