První zážitky a dojmy z indických Himalájí od Igorka

Zítra mám přejezd až do Lehu, bude to zabíračka,byli jsme se projít kolem srinagarského jezera a domluvili jsme výlet na tradičních lodičkách, pokud budeme v poho. Jinak v Kašmir je opruz, již po třetí jsem se musel jako cizinec registrovat, takže se připravte, jakmile budeme projíždět kašmirem budeme pořád vyplňovat datum a číslo pasu a viza a důvod cesty apod. Loď je báječná, údajně nová, pod mou vahou jsem se propadl do podpalubí, raději mne přeložil do jiného pokoje. Loď je z piniového dřeva, je nová, ale dřevo je staré, majitel jsi šel zapálit marianku po té, co po mě šel opravovat podpalubí,jinak je to fajne.

Přejezd mezi Srinagarem a Lehem jsem absolvoval včera a nemůžu na něj zapomenout ve všech významech toho slova.Cesta začala včera ráno v 6 hodin a přijeli jsme dnes ve dvě ráno. A to do Lehu, V Kargilu jsme nespali, protože to je hnusné město a chceme se mu vyhnout obloukem. První část cesty byla kolem srinagrského jezera a dále planinou a lesíky, v místě zvaném Sonamarg jsme čekali až armáda vytvořila ze všech aut kolonu a čekali jsme až nás mine protikolona. To jsem ovšem netušil jaká krása na mne čeká. Vystupovali jsme do sedla Zuzila, všude kolem pětitisícovky, cesta pravidelně projížděla ledovci, cesta často zatopená, z okna bylo možné na ledovec sahnout, rychlostí 10 km v hodině jsme stoupali točkama nahoru, pod námi srázy několik stovek metrů, občas kola ve srázu ve vzduchu. Nádherné výhledy, člověk si ani nestačil uvědomit výškovou chorobu, neboť jsme projížděli výškou 3500-4000 metrů.Třetí část cesty byla suchá, stále se měnila rychlostní komunikace se zapomenutou cestou do lomu, nekonečné výhledy a nekonečná cesta. Člověk si prošel naštváním, odevzdáním, sotva se auto rozjelo, tak zpomalilo v otočce, kde se zaseklo mezi několik náklaďáků a pak muselo couvat. V měste Kargil auto přestalo jet úplně, takže z pohodlného auta pro sedum osob se stalo vězením pro sedum osob, neboť nové auto bylo staré a menší a má kolena na předním skle výrazně hořekovala. Přejížděli jsme mosty, které tak vrzaly, každý po svém, dřeva vyskakovala během jízdy nebylo jasné kdy most doslouží. Pak jsme stoupali do vysokých plání a klesali kamsi do pekla, to už byla noc a my jsme močili za svitu reflektoru. Nejkrásnější pohled byl na měsíc, který se odrážel ve vodách řeky Indu a do toho nekonečné indické písně ze všech muzikálů. Indus to byly samé peřeje, každá řeka měla obrovský náboj jako při záplavách protýkala vesnicema. Doporučuji slabším povahám koupit zázvor a bachovky proti strachu a vybavit se obrovskou trpělivostí. Též je lepší strana nalevo a dobrodružnější napravo. Leh nás přivítal výjezdem do hor, je to městečko v horách, stále mám výškovou nemoc, chodím velmi pomalu a bolí mne hlava. V noci jsme nemohli najít ubytování, ale už jsme tím prošli, domlouváme už ubytko, koně a taxiky. Je tu taxiková mafie, soukromník nesmí poskytnout cizinci taxik nebo dostane po hubě. Teď je tu i ve dne zima 15 stupňů celsia, může to být i o 15 víc, když vysvitne slunce.











Tak to s tou výškovou nemocí je mazec, dneska jsem se vyšplhal na Shanti stupu,kde je budhistický chrám a japonský chrám, nádherný výhled do krajiny, městečko Leh jako na dlani, kolem zasněžené vrcholky pětitisícovek. Ale vyšplhat těch výškových cca 400 metrů po nevím kolika schodech, tak jsem myslel, že umřu a to několikrát. Ale co, včera bych neušel ani desetinu toho. Uvařil jsem si čaj, dole na mne čeká ajurvedický doktor, který mne kontroloval pulzy a chce mi prodat za draho nějaké byliny.

Dneska jsem měl krásný individuální trek, vyrazil jsem sám z Lehu cca 5 km do kopce, dosáhl jsem asi výšky něco pod 4000 m, slunce hřálo už od 7.15 ráno, ale vál vítr a bylo to fajn, prošel jsem vesničkou Gompa village, má mnoho krásných stup a gomp, zdravili mne školáci, pak jsem za vesnicí narazil na potůček a políčka, všude kolem skály, na celém obzoru zasněžené vrcholy pětitisícovek, na lihovém vařiči jsem si udělal čaj, nádherná krajina, z velké výšky jsem se díval na Leh, na královský palác a budhistické chrámy, potkal jsem i různá malá zvířata.Nechápu jak jsem to zvládal, ale v pohodě jsem to udýchal, ušel jsem asi mezi 10 a 12 km, vrátil jsem se kolem dvanácté, to už bylo drsné horko, odměnil jsem se tím, že jsem si zašel do restaurace, kde se u jídla leží a dal si něco dobrého.