Pochopení rodiny jako duchovní cesty je způsob života, při kterém chápeme rodinu jako životní příležitost, během které se můžeme rozvinout. Můžeme rozvinout vědomí o nejzákladnějších otázkách života, můžeme se řešením všech otázek rodiny transformovat.

Hlavní zásada dobré rodiny a rodina jako duchovní cesta

Hlavní zásadou a východiskem pro fungující rodinu je oddělení hmoty od citů. Je potřeba založit instituci rodiny pro vyřešení existenčních problémů . Je potřeba stanovit podíly, zodpovědnosti, rozvrhnout práci. Funguje-li instituce, jsme-li zabezpečeni, jsou-li zabezpečeni naše základní potřeby, tak je čas a prostor pro spontánní citovou, senzuální a sexuální výměnu. Ve skutečnosti vše probíhá za pochodu, ale je potřeba si uvědomit, co je základ, podstata a nutnost .
Muž, žena i děti by měli stát pevně v hmotě, měli by vědět, co vlastní, na co mají, co si mohou dovolit, co je společné a co je osobní. Zvláště žena by si měla zabezpečit alespoň minimální příjem, aby byla na muži nezávislá a nekomplikovala si vztah k muži svým strachem z existenční nejistoty. Muž, žena i děti by měli hledat v sobě schopnost prožívání a
citové výměny, zvláště muž by se měl naučit zákonitosti emocí, erotiky a sexuality, jemné alchymie, aby si nemusel ženu kupovat penězi a majetkem.

Hlavní zásada : oddělit hmotný a citový život

Rodina jako duchovní cesta

Vedle rodiny jako sociální jednotky a rodiny jako citové potřeby je zde ne vždy postřehnutelná funkce rodiny jako způsob života, jako duchovní cesta.
Pochopení rodiny jako duchovní cesty je způsob života, při kterém chápeme rodinu jako životní příležitost, během které se můžeme rozvinout. Můžeme rozvinout vědomí o nejzákladnějších otázkách života, můžeme se řešením všech otázek rodiny transformovat.
Je to zároveň praktická životní zkouška a zároveň forma života. Víme-li, co rodina obnáší, zažil-li jsme to na vlastní kůži, máme možnost život více pochopit a podle svého postoje
v rodině tak či onak žít. Jsou také životní postoje, které znamenají rezignovat na rodinu.
Pokud se tak má dít vědomě, tak opět se vyplatí, že jsme schopni téma rodiny přijmout, že jsme schopni v rodině žít. Jinak to může být útěkem před sebou samým.
Podle mého názoru všichni „svatí“, kteří nedokázali v rodině žít, kteří od rodiny utekli nebo jim připadala příliš světská , stěží dokážou k životu něco podstatného říci.