Všechno přichází a je tu, vše se snoubí se vším. Přicházíš, odcházíš a stále jsi tu. Čekáš na mě a já jsem při tom zde. Zde jsem a čekám.

Člověk žil a já smrděla. Nevím co s tím dělat. U toho stromu byl záchod, hodila jsem tam jablko a ono se mi vrátilo ze záchodu zpět. Moc se mi to líbilo a tak jsem zavolala ostatní a všichni donesli další jablka a další záchody, to bylo super.

V noci svítil měsíc, i když mi bylo horko a měla jsem pocit, že svítá! Proč? Dívala jsem se na hvězdu.

Tančí motýli na louce, tančí tam víly, tančí na louce, kosmonauti tančí tam tanky, kosmonauti do nich nasedají a víly na ně vystrkují zadek, protože jsou naštvaný, že odjíždějí.

Šla myšička obilím , kráčela si zvesela, je poprvé od maminky a od svých bratříčků. A chce se podívat, co roste za tím obilím.

Vejce jde na vzduch, šálek, ženská, marní čas, leká se žáby, marnotratnost zelená, ví, že oranžový má náskok

Hvězda letí, toulá se oblohu, uf co to tu je? Ostré hrany to má a tamhle v dáli se valí hrůzná masa.

Smutný jde v ulicích tmou. Opil se zas v báru. Ví, že nesmí tolik pít, pak je úzkostný, a takto si zoufá, neví, kam jít.

Není to tak, jak si všichni myslí, on to neví, a přitom dělá že jo, ale já jsem ho prokoukla, a už mu nevěřím. Jde to pomalu, ale začíná se mi dařit, už nemám to včerejší bolení břicha.

Vzbudil jsem se, asi zůstanu ležet, dívám se do veliké díry ve stropě, vidím hvězdy a slunce zároveň, asi se něco stalo, nevím, co, jen tuším matně …. , že něco není na svém místě, proč, netuším. Skřípění, kvílivý zvuk proniká zezadu hlavy asi to nevydržím, zase se mi zavírají oči, na chvilku upadnu do nevědomí.